První román s postavou Toma Ripleyho vydala Patricia Highsmithová v roce 1955 a dala mu název, pod nímž by si čtenář mohl spíše představit životopisnou knihu o nějakém neznámém umělci než detektivku. Talentovaný pan Ripley. Už ten název byl ironickou provokací autorky, která svým životem, názory a skutky provokovala, ba někdy šokovala své okolí. Ty talenty, kterými oplýval malý podvodníček Tom táhnoucí svou bezvýznamnou existenci ze dne na den v ušmudlaném newyorském podnájmu, nebyly totiž žádné povznášející a ušlechtilé schopnosti. Naopak, jestli Tom v něčem skutečně vynikne, pak je to lež, přetvářka, cynismus a zločin.

Highsmithová svého antihrdinu provede postupnou proměnou: ze zamindrákovaného mladíčka se vyklube prohnaný parazit šikovně využívající svou známost s mladíkem z milionářských kruhů, posléze nelítostný zločinec vraždící s rozmyslem a z prospěchu a nakonec hotový mistr převleku, který bez sebemenších potíží falšuje svoji identitu. Kdysi toužil po kariéře herce a nyní může konečně svou touhu uskutečnit, s tím rozdílem, že jevištěm je mu sám život.
 
Tom hraje své životní role s nenuceností a přesvědčivostí talentovaného herce a stejně jako v převlecích a maskách se nenuceně pohybuje i v rozličných prostředích. V pěti románech ho tak zastihneme jako váženého občana, milujícího manžela, bohatého obchodníka či znalce umění. (Čti: podvodníka, vraha, padělatele, vyděrače a mafiána.) A projedeme s ním mondénní místa na italské riviéře, poznáme rušný život evropských metropolí i klid francouzského venkova.

Romány s Tomem Ripleym nejsou detektivky v pravém slova smyslu, ale spíše příběhy o zločinu. Highsmithová nadaná uměním psychologizace, jímž se blíží velkým autorům „vážné“ literatury, nám umožňuje nahlédnout do mysli a pohnutek pachatele, pro něhož je zlo přirozeným vyjádřením vlastní existence. A pokud je pravda, že každý z nás má ke zlu sklony,
je rozhodně lepší prožít je nyní v kůži Toma Ripleyho a ty své uzavřít na sto zámků.