Zpět

Jarmilka

Jarmilka
Působivý příběh svačinářky Jarmilky z kladenské Poldovky padesátých let minulého století, kde se tehdy setkávali dělníci z povolání, dělníci z donucení i vězni.
...a závodní rozhlas shůry nám svítí na cestu: ...a tak jsme nastoupili cestu ke šťastné budoucnosti, jen musíme všichni dělat, je to naše... Jarmilka stáčí hlavu tím směrem a křičí do nebe: Jděte do prdele, kecálisti... to já jdu ke šťastný budoucnosti!... šla jsem si koupit kočárek, ale čtyři tisíce a kde vzít a nekrást?... A kde vezmu prádýlko kecálisti... Ale hlas shůry neslyšel Jarmilčin hlas a pokračoval: ...máme nejlepší platy, nejlepší pojištění na světě a proto už z vděčnosti musíme více vyrábět... Ale Jarmilka opět křičí vzhůru: ...Cože? Co to tam blafáš? ...já mám dvanáct korun na hodinu a ještě jste mne teď okradli o lístky, a na co sáhnu stojí samý tácy... Avšak tentýž hlas, ale už z jiného ampliónu, nám kráčí vstříc: ...musíme státi v jednom šiku pod praporečníkem míru... A Jarmilka se tak pěkně na mne podívala a řekla: Von tomu hlasu člověk nemůže utýct...“ Sebrané spisy BH, svazek 3, str. 96
 

Psal se rok 1949 a do národního podniku Obchodní domy dorazila budovatelská kampaň „70 000 do výroby“. Pětatřicetiletý svobodný právník JUDr. Bohumil Hrabal měl zrovna svého kancelářského života tak akorát a rozhodl se změnit sám sebe tím, že změní svoji životní pozici. Nastupuje tedy k tavicím pecím oceláren SONP Kladno. Za půl roku také definitivně mění svůj podnájem v Jáchymově ulici na Praze 1 za bývalou kovářskou dílnu v Praze-Libni, v ulici Na Hrázi čp. 326.

Novelu Jarmilka natloukl Hrabal do psacího stroje bez háčků a čárek v roce 1952. Každý den vstával v půl čtvrté ráno a jezdil do hutí na Kladno, odpoledne se vracel zpátky, aby pak spolu s přáteli vedl řeči o umění, o literatuře, aby na dvorku před svým bytem psal oslněný sluncem, chodil se koupat do Vltavy nebo v zimě topil dřevem v kamnech a pak do noci pil pivo za pivem. Z právníka, básníka, ovlivněného surrealismem, se stal dělník, spisovatel nové poetiky. Posluchač a zapisovatel hovorů lidí, reportér fabriky. Ale zbytečně přesný, zbytečně syrový. Novela ze skutečně dělnického prostředí nebyla raději puštěna do prvního vydaného souboru Hrabalových povídek Hovory lidí v roce 1956. Cenzura Jarmilku v plné síle a beze změn nepustila ani později. Poprvé se tak v původní verzi objevila až v roce 1992 jako součást vydávaných Sebraných spisů Bohumila Hrabala v nakladatelství Pražská imaginace.
text: Radoservis, Tomáš Weiss
autor
úprava
Jiří Vondráček
název
Jarmilka
režie
Aleš Vrzák
interpret
délka
1:52
vydavatel
rok vydání
2013
hudba
Tomáš Pergl
obal
Alena Nievaldová
zvuk
Dominik Budil
mastering
Miroslav Mareš
výroba
Český rozhlas
produkce
Bohdana Pfannová
katalogové číslo
CR0666-2