Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek, velký milovník zvířat, lidí a rostlin, byl také velký pozorovatel a glosátor. Zvířata, která se stala nedílnou součástí jeho života, byla proto častým námětem jeho literárních črt. Psal o nich s pochopením, láskou, humorem a vtipem.
Ve fejetonu
Pes a kočka Čapek vystihuje povahu obou zvířátek obecně:
„Kočka je trochu estét. Pes je jako obyčejný člověk. Nebo jako tvořivý člověk. Je v něm něco, co se obrací k někomu druhému, ke všem druhým; nežije jen sobě... Zkrátka pes potřebuje povzbuzujícího kontaktu s druhým, aby si hrál... Naproti tomu kočka si také zahraje, když jí k tomu dáte podnět, ale dovede si hrát, i když je sama. Hraje si jen pro sebe, samotářsky a nesdílně… Kočka se baví sama pro sebe. Pes chce jaksi bavit toho druhého... Kočka je z rodu ironiků... Pes je z rodu humoristů...“
V centru autorovy pozornosti je především kočička Pudlenka a její koťata, dále fenka Iris (maminka Čapkovy Dášeňky) a její štěňátka. Postřehy ze života zvířat jsou všem chovatelům důvěrně známé, jen je nikdo před Karlem Čapkem tak dobře neformuloval.
Marek Eben čte text jedné z největších osobností české literatury dvacátého století v kongeniálním spojenectví. Souzní s jemným humorem Karla Čapka a dodává jeho nápadům pobavení člověka, který dobře ví, o čem autor píše.
„Má to úžasný humor a postřeh a také jazykovou fajnovost, takže se vnímavý posluchač opravdu potěší,“ glosuje Marek Eben a ještě dodává:
„Tak jak je Dášeňka notoricky známá, tak kniha Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku byla pro mne nová. Jsem pejskař, tak k těm tématům mám blízko.“
text: Supraphon