Zpět

Bradbury dramatizovaný

recenze, , 29.8.2018
451 stupňů Fahrenheita
Představte si svět v nedaleké budoucnosti. Svět, ve kterém je vlastní myšlení považováno za něco škodlivého, veškerá zábava je redukována na ničení věcí a sledování kýčovitých příběhů na telestěnách. Hasiči požáry nehasí, ale zakládají je – pálí knihy, které někteří zbloudilci tajně ukrývají. A právě jeden z hasičů, Guy Montag, se rozhodne systému vzbouřit.
Klasický sci-fi román Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita vydalo v těchto dnech nakladatelství Plus skupiny Albatros Media jako pět a půl hodinovou dramatizovanou audioknihu. Režie a úpravy textu se ujal Jan Jiráň, který na svém tučném audioknižním kontě i nedávno vydaný Malevil. Vzhledem k žánrové podobnosti obou audioknih, ke stejné osobě režiséra, i k tomu, že mezi vydáními obou audioknih neplynul ani rok, nemohu se ubránit srovnání.

Zatímco Malevil Roberta Merleho obsadil Jan Jiráň 36 herci, v Bradburyho 451 stupních Fahrenheita uslyšíme pouze osm hlasů. Vedle těch v audioknihách častějších (Jaromír Meduna, Tereza Bebarová, Jan Hartl, Jiří Lábus, Kamil Halbich) uslyší posluchači i několik méně frekventovaných (Lucie Štěpánková, Marika Procházková a nikde neuvedená Jana Synková). Jde o velmi slušné obsazení – žádný z herců svůj part neodbývá, mnohé výkony lze dokonce vyzdvihnout. Jaromír Meduna coby vypravěč posluchače provádí příběhem poutavě, Guy Montag Kamila Halbicha je plný rozporu, děsu a nakonec i odhodlání. Ženské postavy jsou v podání Terezy Bebarové a Mariky Procházkové prosté, telestěnami naprosto zhlouplé slepice. Nutno zmínit, že zejména Marika Procházková si zvolený part slyšitelně vychutnává – však herci často tvrdí, že postavy padouchů a hlupáků se hrají nejlépe. Jiří Lábus zase vyniká v oblíbené roli hlasatele a hlásiče upozornění všemožných přístrojů a čidel.
 


Hudba, o niž se opět postaral Dominik Renč, velmi dobře koresponduje s atmosférou knihy. Oproti Malevilu je zde, spolu s řadou zvukových efektů, velmi účelně používána. Zvuky, hlavně ty z budoucnosti, ušili Dominik Renč a zvukový mistr Ladislav Reich doslova na míru.

Ovšem jak u Malevilu, tak u 451 stupňů Fahrenheita najdeme několik podobných nešvarů. Jedním z nich je přílišná popisnost – vyřčené (ten a ten škrtl zapalovačem, otevřel dveře, nakopl předmět) je souběžně doplněno příslušným zvukem. Naštěstí se tak u Bradburyho neděje tak často, jako v případě jiných Jiráňových režií.

Další nepříjemnou věcí je zdvojování některých rolí. Je škoda, že nebylo obsazeno třeba deset hlasů – Jiří Lábus tak musí vedle nejrůznějších hlášení zvládnout i roli staršího muže. Do uší nejvíce bijící je to však v případě Jaromíra Meduny – vedle role vypravěče ho slyšíme ještě i jako občasného hlásiče a dokonce jako kapitána požárníků Beattyho. Dialogy a vypravěčský part jsou sice akusticky odlišeny, přeci jen lze ale takové zdvojení až ztrojení rolí považovat za nešťastný postup.

Přes těchto několik výtek je třeba říct, že nahrávka rozhodně není zavrženíhodná, a že co se týče dramaturgie a úpravy textu, je o mnoho zdařilejší než před dvěma roky realizovaná hodinová rozhlasová dramatizace.