Zpět

Humor z drsného severského světa

recenze, , 18.9.2015
Babička pozdravuje a omlouvá se
Lze si jen těžko vysvětlit, čím tuzemskou čtenářskou obec ohromuje severská literatura. Odpověď bychom snad mohli nalézt v humoristických románech – ty jsou plné kousavého a zároveň ztřeštěného humoru, který je naší povaze vlastní. Čtenáře o tom do sytosti přesvědčil jak Jonas Jonasson (Stoletý stařík, Analfabetka), tak i třeba Fredrik Backman v úspěšném románu Muž jménem Ove.
Tragikomický román o nerudném staříkovi se stal roku 2014 bestsellerem. Není proto divu, že byl vzápětí převeden do podoby audioknihy, která se stala absolutním vítězem 2. ročníku ankety Audiokniha roku 2014. Připomeňme, že nahrávku pod režijním vedení Michala Bureše velmi citlivě načetl herec Jan Vlasák. Velkým očekáváním byla další Backmanova kniha, Babička pozdravuje a omlouvá se. Také ta se, logicky, dočkala audioverze – režie se opět ujal zkušený Michal Bureš, text svěřil herečce Valérii Zawadské. Bezmála třináctihodinovou nahrávku vydal OneHotBook v srpnu letošního roku.

Babička pozdravuje... je ságou jednoho domu, který obývá řada velmi rozdílných, na první pohled zvláštních postav, které však mají jedno společné: každá si nese na bedrech své soukromé tajemství, své trauma. Celý příběh se točí kolem tak trochu ztřeštěné babičky, hlavním hybatelem děje je ale její osmiletá vnučka Elsa – trochu dítě, trochu dříve dospělá, velmi bystrá, trochu neomalená, hodně zvídavá holka. Jediným, kdo Elsinu světu rozumí je babička, protože si dovede vymýšlet ty nejbáječnější pohádky a má úžasnou moc, brát malou Elsu do světa fantazie. Elsa netuší, že jednu pohádku prožije na vlastní kůži – pohádku o životě, smrti, přátelství, strachu, odvaze, zlobě a odpuštění, o předčasném dospívání.

Nutno dodat, že autor malou hrdinku, ale ani čtenáře nešetří. S bravurou dávkuje nečekané pointy, v jednu chvíli čtenáře rozesměje, aby ho za pár stránek dojal až k slzám. Backmanovi se to mistrně povedlo už u Oveho a daří se mu to i u Babičky. Příběh je nahlížen dětskou optikou, krutá realita se v něm často střídá s dětskými fantaziemi, aby se nakonec oba světy střetly. Je fascinující, jak se Backman dokáže vcítit do dětského myšlení. Snad jen, kdyby těch fantazií bylo o něco méně... Pro čtenáře jsou sice právě tyto pohádky předností, ovšem v audioverzi to tak jednoznačně platit nemusí. Co je snesitelné pro oči a mysl, nemusí být vždy únosné pro uši. Jakmile text ztrácí spád a napětí, může posluchač rychle upadnout do určité otupělosti. Je ale zřejmé, že tak výrazné úpravy v textu možné nebyly – příběh by byl bez pohádek jen těžko pochopitelný.

Stejně jako u Muže jménem Ove, měl i u Babičky, která pozdravuje a omlouvá se, Michal Bureš šťastnou ruku při výběru interpreta. Valérie Zawadská je zkušená rozhlasová, divadelní a dabingová herečka, nejednou s Michalem Burešem spolupracovala, a tak se všechny předčasné obavy, jak zvládne četbu tragikomického severského románu, ukázaly jako liché. Pravda, posluchači může chvíli trvat, než se s jejím projevem sžije, ale s dalšími kapitolami je strhnut nejen on, ale i sama interpretka. Zawadská dostává v Babičce na velkém prostoru možnost vystřídat mnoho hereckých poloh – dovede se přehrát z prostořeké holčičky do svérázné babičky, nerudného taxikáře i unavené maminky. Vše je uvěřitelné a i ostřejší výraz, kterými bravurní překlad nešetří, zní od Zawadské jako skvost. Herečka chvílemi při čtení ztrácí hlas a dech, což se ale v překotném a neurotickém Backmanově stylu ukazuje jako dokonale funkční.
 

Nápaditá hudba příjemně doplňuje vyprávění, odděluje jednotlivé kapitoly, ale i změny prostoru a času. Je natolik melodická a citlivě zvolená, že dá možnost posluchači trochu vydechnout a dodat sílu pro další nečekané zvraty v románu.

I přes drobné nedostatky, jakými jsou delší pauzy mezi větami ke konci nahrávky, nebo drobné přeřeky, mohu s čistým svědomím a vřelým nadšením tuto nahrávku, která bezpochyby knihu povyšuje, doporučit k poslechu.