Zpět

Konečně nový audiovečerníček!

recenze, , 5.9.2018
Berta a Ufo
Přestože tradice vydávání českých televizních večerníčků ve zvukové podobě sahá až do druhé poloviny 60. let, nové tituly současných autorů se v mluveném slově v poslední době neobjevovaly. Až letos natočila společnost Albatros Media v Edici ČT Bertu a Ufo – rozpustilé vyprávění o nejmenší holčičce ve školce a nejmenším Ufíkovi ve vesmíru. Dobrý zvyk přizvat ke vzniku audiovečerníčku téhož herce jako u televizní podoby zůstal zachován, a tak mohou Berta a Ufo i v audioknižní verzi promlouvat hlasem Jitky Molavcové.
Jitka Molavcová patří k interpretkám, které umějí dát každé řečené větě konkrétní význam. K takovému způsobu přemýšlivého čtení dává samozřejmě velké množství podnětů i autor předlohy Miroslav Adamec. On i interpretka pracují s jemnou dávkou sarkasmu a ironie, nenuceně si hrají s jazykem, což vedle dětí ocení i dospělí. Molavcová uplatňuje svůj komediální talent v humorných situacích a ze svého rejstříku vybírá pro jednotlivé postavy dosud nevyužité hlasy. Její maminka je v dobrém míněno praštěnější dáma, tatínek v modulaci robustnější pán, filmový režisér a vedoucí výzkumného ústavu pro hračky si v dodané nadsázce honí ega. Dynamika projevu je nejlépe patrná v momentě, když se někdo někam rozběhne či rozletí a při zabrždění jsou jeho slova řečena zprudka. To vše by snad při troše dobré vůle dokázala Jitka Molavcová zvládnout sama, svou nezastupitelnou roli ovšem má režie Jindřišky Novákové. Ta nejenže dohlédla na to, aby interpretka vše dobře přečetla, ale spolu se zvukařem Tomášem Gsöllhoferem nechala kupříkladu hlášení v metru doplnit potřebným echem.
 

Přestože bývají audiovečerníčky většinou podbarveny televizní muzikou, vzniklo v minulosti hned několik s hudbou odlišnou, složenou speciálně pro audioknižní verzi, aniž by jim to ubralo na půvabu. Také režisérka Berty a Ufo nechala skladatele Daniela Tůmu natočit zcela nové originální melodie a ukázalo se, že udělala krok správným směrem – zatímco v televizní verzi hudba funguje jako rytmizující prvek a vesmírnou atmosféru obstarává obraz, v audioknize by stejné motivy nefungovaly. Každá příhoda je ohraničena vlastním, snadno zapamatovatelným a chytlavým předělem, který v různých obměnách navozuje třpyt hvězd či let. V závěrečné skladbě pak motiv sílí přidáním dalších nástrojů. Podkresy uvnitř příběhu znázorňují tajemný vesmír a jsou použity při určité akci navozující plutí vzduchem, míchání dortu nebo plavbu po moři. Kratičké tóny slouží coby interpunkce k rozdělení dílu na menší celky.

Srovnáme-li dřívější zvukové večerníčky, všimneme si ještě jednoho aspektu. Starší nahrávky byly často, kvůli limitu nosičů, sestaveny jen z některých epizod seriálu. Audiokniha Berta a Ufo nabízí posluchačům kompletní první sérii. Natočí Edice ČT ve společnosti Albatros Media i druhou? Věřím, že by se jednou mohla holčička s Ufíčkem zapsat do zlatého fondu dětských audioknih.