Zpět

Suchárek v zajetí reklamy

recenze, , 8.2.2017
Bratři Lví srdce
Snad žádná kniha Astrid Lindgrenové nebyla vystavena tak zuřivé kritice z řad dospělých jako právě Bratři Lví srdce. Autorka sice několikrát poznala, že příhody jejích hrdinů děti často vnímají úplně jinak než dospělí (už druhou část příběhů Pipi Dlouhé punčochy hned po vydání označovali pedagogové, rodiče i psychologové za nemorální a nevýchovnou), ale vyprávění o smrti sourozenců Suchárka a Jonatána, o kruté válce mezi Třešňovým a Šípkovým údolím a rozeznávání dobra od různých podob zla, vyvolalo pravé pozdvižení. Někteří poetický příběh, dětmi často označovaný za dobrodružné povídání se šťastným koncem, dodnes považují za návod k sebevraždě, druhých se dotkla Jonatánova neschopnost zabíjet své nepřátele. Astrid knihu totiž napsala v 70. letech minulého století, v době, kdy třetím světem otřásala osvobozenecká hnutí vedená revolučními a dokonale vyzbrojenými partyzánskými jednotkami.
Teprve později se spisovatelce dostalo mnohých ujištění o tom, jak malí čtenáři Suchárka s Jonatánem vnímají a také reakcí od lékařů rozebírajících smíření se smrtí nevyléčitelných dětí. Za všechny uveďme alespoň část dopisu od jedné německé doktorky: „Dítě, které je na smrt nemocné, ví, že zemře a kniha jako Bratři Lví srdce mu může být hlubokou útěchou. Číst ji společně s nevyléčitelným dítětem znamená následovat dítě do temnoty, držet ho za ruku a nepouštět ji. Zda se pohádka odehrává výhradně ve fantazii nemocného Suchárka či jinak, není důležité. Hlavní je, že funguje jako útěcha, stává se mostem postaveným pohádkou mezi životem a smrtí. Temnota v údolí mrtvých stínů se překonává těžko.“

Překonávání temnoty nebo napínavý boj s krutým vládcem Tengilem a jeho nestvůrou jménem Katla se po několika tištěných vydáních rozhodlo nakladatelství Albatros připravit i ve zvukové podobě v interpretaci Terezy Kostkové. Režie se ujala Jitka Škápíková. I když Tereza Kostková nemá příliš zkušeností s načítáním audioknih, pod důkladným vedením režisérky mohlo vzniknout umělecky hodnotné dílo. Spolu se Suchárkem projevovala radost i bolest, dokázala vykreslit lásku mezi sourozenci bez nadměrného přehrávání citů, barvitě popisovala prostředí Nangijaly i krutost některých obyvatel. Její laskavý hlas, přednes i lyrické či bitevní hudební přechody Tomáše Haranta by před malými posluchači jistě obstály, kdyby...
 

Audiokniha vznikla ve studiu Harryton, tedy ve společnosti vyrábějící reklamní spoty, jingly a hudební tituly. Zatímco reklama vyžaduje krátkou stopáž a jejím hlavním účelem je zaujmout skrze obraz a razantní, často hlučný zvuk, nahrávka auditivního díla vyžaduje od zvukaře naprosto odlišný přístup. Legendární režisér nedělních pohádek, Karel Weinlich, říkává o mluveném slovu jednoduchou, přesto všeobecně platnou definici: rychle, pomalu, nahlas, potichu. Zvukař Bratrů, jehož jméno nakladatelství na přebalu nosiče neuvádí, si z těchto výrazů bohužel zvolil jen výraz nahlas. Nahrávací přístroje zřejmě nastavil stejným způsobem, jakým natáčí reklamy. Hlas interpreta i přes veškeré úsilí Terezy Kostkové i Jitky Škápíkové se v šestihodinové stopáži tak stal díky ukřičenému záznamu neposlouchatelný. V titulu navíc zcela zmizela přítomnost natáčecího studia, která sama o sobě pomáhá dotvořit autenticitu prostředí, v němž se interpret nachází. Posluchač je tak v našem případě vystaven prapodivnému vzduchoprázdnu.

Úkolem zvukaře však není pouze zachytit čtece na mikrofon, stejně důležité je i celkové zpracování nahrávky zahrnující přimíchání hudby k mluvenému slovu, vyčištění záznamu od nepatřičných zvuků a zrytmizování četby. Ten, kdo se ujal této fáze přípravy audioknihy, z neznámých důvodů často zbavil interpretku plic. I samotné dýchání bývá jedním z ukazatelů, jak daná věta nakonec vyzní, určuje, jak bude postava reagovat, myslet, jednat. Zvukař sice často ony nádechy ponechal, nicméně v mnoha pasážích bylo možné slyšet dokonce dvojí nadechnutí nebo naopak jen kratičké dodechnutí či místo nádechů jen nesmyslné a rušivé pomlky, které vytvořily z Kostkové robota lapajícího po vzduchu.

Bratři Lví srdce nechť jsou tak smutným dokladem toho, jak je pro výsledný tvar audioknihy důležitá vedle interpreta a režiséra i práce zvukového mistra. Doufejme, že takovýchto znehodnocených titulů bude v budoucnosti vznikat co nejméně!