Zpět

Být tátou

recenze, , 21.09.2017
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman je autorem oblíbeným nejen mezi českými čtenáři, ale i u jejich ušatých blíženců – posluchačů. Ostatně Muž jménem Ove si v interpretaci Jana Vlasáka vysloužil nejvyšší ocenění v anketě Audiokniha roku 2014 a ani dvě následné backmanovky si ostudu neutrhly. Nyní vydavatelství OneHotBook přichází se zvukovou podobou knihy Co by můj syn měl vědět o světě, kterou Host v českém překladu vydal teprve minulý měsíc.
Na rozdíl od Oveho, pozdravující a omlouvající se Babičky a Britt-Marie, je aktuálně vydaný Backman čistě osobní. Autor se v kratším textu obrací ke svému dvouletému synovi s potřebou zásobit ho kompletní sadou otcovských rad. Hovoří sám za sebe, čímž celému textu dává stoprocentní autentičnost. Stále je to ovšem tentýž Backman-spisovatel, takže nepřekvapí, že s míčky laskavého humoru, sem tam peprnějšího výrazu a citlivého slova, s nimiž zručně žongluje ve svých románech, manipuluje i tentokrát s přehledem.

Pro interpretaci Backmanova textu byl vybrán herec Lukáš Hejlík. Jeho audioknižní zkušenosti se dají i s rezervou a včetně jeho dramatické rozhlasové tvorby spočítat na prstech jedné ruky. Přesto však pro šíření literatury mimo standardní okruh čtenářstva učinil velmi mnoho. Je totiž autorem a jedním z protagonistů projektu LiStOVáNí, který už téměř patnáct let zpracovává aktuální knižní novinky formou scénického čtení. Přestože herci na pódiu pracují s gesty, kostýmy a alespoň náznaky kulis, stojí LiStOVáNí především na dokonalém porozumění textu a síle mluveného slova – tedy na aspektech, které jsou důležité i pro audioknihy.
 

Lukáš Hejlík coby Fredrik Backman vnáší do audioknižní interpretace knihy Co by můj syn měl vědět o světě neotřelou živost a je znát, že se s autorem téměř ztotožnil. Ostatně oba jsou zhruba stejně staří a oba mají (nepochybuji, že v mnohém podobné) rodičovské zkušenosti. Z lehkosti a přirozenosti s jakou Hejlík čte Backmanův text je patrné, že se oba také velmi přibližují ve smyslu pro humor, nadsázce a životní filozofii. To vše jistě přispělo k tomu, aby měl posluchač pocit, že mu není čteno, ale že je přímým svědkem emotivních promluv otce k sotva chápajícímu synovi.

Dalším krokem k autenticitě bylo jistě rozhodnutí režiséra Michala Bureše ponechat exaltovanému Hejlíkovu projevu volný prostor i za cenu drobných prohřešků proti pravidlům tak výsostného umění, jakým četba na mikrofon jistě je. Lukáš Hejlík přenesl své zkušenosti a zvyklosti z LiStOVáNí do nahrávacího studia a vzniklo něco, co u audioknih není úplně standardní. Ovšem právě všechna ta zvolání, výkřiky, mezi zuby ceděné poznámky, emotivní výlevy, opravdu hrubé nadávky – to vše dá vyniknout tak silnému citu, jaký otec ke svému dítěti může chovat.

Nelze než kvitovat i fakt, že audiokniha má necelé tři hodiny. Za tu dobu Backman nezačne vařit z vody a Hejlík nezačne nudit. Není nutné za každou cenu vygenerovat stovky stran texty jen proto, že jsou tlusté knížky in. Co by můj syn měl vědět o světě tak může zůstat velmi příjemnou jednohubkou nabitou jednoznačně pozitivní energií.