Anna Bolavá je pseudonym autorky, která vešla do širšího povědomí, když za svou prvotinu Do tmy obdržela ocenění Magnesia Litera. V knize nás zavede do městečka na dohled od Temelína a představí nám mikrosvět na hony vzdálený idyle, za jakou na jih směřují výletníci z Prahy. Hlavní postava a zároveň vypravěčka Anna Bartáková, uzavřená překladatelka na prahu středního věku, propadla už v dětství sběru bylin. Nerada o tom mluví, prý to snad ani nejde. Spojenectví je příliš důvěrné. Potřebuje být s rostlinami sama, při sběru i při sušení na staré půdě, jež nejednou prokázala, že je bytostí s vlastní vůlí. Přesto každou větou spisovatelka dokládá, že ona vládne jazykem, který dokáže stmelit babskou zkušenost s trefnými komentáři vzdělané ženy.

Mužům se přiznává právo na volnočasové vášně, dokonce se považuje za prospěšné, když mizí na dlouhé hodiny k vodě s rybářským prutem, odcházejí do lesů s flintou a jezevčíkem, promazávají drahý bicykl a pak na něm překonávají kilometry nerovného terénu. A co ženské záliby? Opravdu je sběr léčivých bylin, pěstování muškátů nebo pravidelné cvičení jen neškodným rozptýlením? Co když se i takové koníčky mohou překlopit do sebestravující posedlosti? Možná Anna a její dvě sestřenice už dávno nejsou víly, ale čarodějnice.
Hlasový projev herečky Anity Krausové, narátorky příběhu Do tmy, znají nejen divadelní diváci, ale i posluchači Rádia Wave. Inteligentní herečka dokáže hlas rozezvonit dívčím nadšením, zkroutit bolestí i vplést do zvolna rostoucího šílenství. Nejprve se sluchátky na uších procházíte krajinou a se znovuobjevenou radostí se kocháte letitými stromy, zarostlými mokřinami i říčními břehy. Energie nahrávky je nakažlivá. Jak se čísla kapitol na displeji přehrávače zvyšují, začínáte se nervózně ohlížet přes rameno a nejistě pátráte ve stínech a kalných vodních hlubinách.

Se zvukovou podobou této pozoruhodné knihy se měli nejprve možnost seznámit posluchači Českého rozhlasu, pro který brněnské studio připravilo titul Do tmy ve zkrácené verzi jako četbu na pokračování. Nyní se textu režijně ujala zkušená Alexandra Bauerová a připravila audioknihu v nezkrácené verzi pro Odeon ve spolupráci se zvukovým studiem Needles. Znepokojení, které v posluchači vtaženém do Annina mikrosvěta roste, výborně ilustrují vibrace ukončující kapitoly. Chvějivý zvuk, do něhož se občas připlete ptačí švitoření, vždy rázně umlkne, jako by vyprávění někdo definitivně vypnul.

Umělecké jméno Anna Bolavá, které si bohemistka Bohumila Adamová zvolila, odkazuje k neméně důležité linii knihy, a tou je anatomie bolesti. Hrdinka svou nemoc nepojmenovává, jen její příznaky občas neochotně zmíní a nová zranění přehlíží. Snaží se pouze bolení potlačit, protože bez takových mezních pocitů se země pro člověka neotevře. Zvuková verze je příležitostí, jak takovou zkušenost okusit bez vlastního poranění, bez nebezpečí, že vstoupíme do tmy a ona nás pohltí.