Zpět

Dobrodružství v nejtemnější části Prašiny

recenze, , 21.11.2019
Prašina – Černý merkurit
Pokračování Prašiny, v níž Vojtěch Matocha umně kombinuje napínavě vystavěný dobrodružný příběh s prvky sci-fi, fantasy a detektivky, nese tajuplný název Černý merkurit a případné obavy z nastavované kaše lze z velké části zapomenout jako neopodstatněné. Autor sice používá stejné vypravěčské postupy, stejné rekvizity i podobné situace jako v prvním dílu, přesto se Černý merkurit předchozí knize solidně vyrovnává.
Kdo zná v první Prašině odhalené tajemství záhadné pražské čtvrti, v níž nefunguje elektřina a vše jako by zde ustrnulo v době před technickou revolucí, ten si bude muset některými vysvětleními projít znovu. Autor tak ale činí jen v nezbytné míře a způsobem, aby ani poučené publikum nenudil. Děj je tentokrát umístěn do místa zvaného Krchleby, ve všech smyslech slova nejtemnější části Prašiny. Zde už lidé odmítají i ty nejjednodušší vynálezy moderní doby, mají vlastní zákony, pevná pravidla a jejich životy jsou plné zášti, nenávisti a násilí. Právě sem se musejí vydat Jirka a En, aby odhalili záhadu černého merkuritu, ale také aby se o sobě dověděli víc, než zřejmě chtěli vědět. A nové dobrodružství jim možná pomůže vzkřísit i skomírající plamínek jejich dřívější lásky.

Jestliže v první části své zamýšlené trilogie autor více méně nastoluje otázku, nakolik je lidstvo v zajetí technologií, a předvádí, jak by vypadal život bez nich, druhá část je úvahou o tom, nakolik se může projevit v lidské duši a následně ve společenství důsledné odmítání jakéhokoli pokroku – a právě uměřenost jeho přemítání je pro dnešní dobu nesmírně cenná, obzvlášť pokud si uvědomíme, že Matocha si vydělává na živobytí jako vývojář mobilních aplikací.
 

Autor dokázal napsat dvě vynikající a velice čtivé knížky s velkou přidanou hodnotou. Obě rámuje dobrodružný a napínavý děj plný záhad a tajemství, který nedá publiku vydechnout. Jeho stylistické schopnosti jsou místy až neuvěřitelné (už jen způsob, jakým jakoby mimochodem a jako holý fakt umístil Prašinu doprostřed Prahy, je excelentní), a třebaže některé dějové konstrukty mohou působit nereálně, dokáže do jazykově brilantního textu „vpašovat“ celou řadu velmi silných situací, nápadů a otázek, že mu za vlasy přitažené momenty rádi odpustíme. Nutno dodat, že v druhém dílu Prašiny jich nacházíme o poznání více než v prvním, ale také, že otázky, které autor svému publiku klade, jsou o poznání závažnější.

Audioknižní verze se opět ujal pod režijní taktovkou Alexandry Bauerové nadaný Matouš Ruml, vyznávající spíše hraný než vyprávěný styl interpretace. Otázkou je, zda taktovka režisérky nezapomínala v některých případech mávat a zda celkově sice povedený Rumlův výkon někdy není za hranou. Posluchač jistě mladému herci odpustí občasná zaškobrtnutí, kterých je velmi málo, ale o to jsou rušivější (jde o nemnoho situací, kdy například neoddělí spojku od podstatného jména). Smíšené pocity však vzbuzují hlasové proměny věnované některým postavám – obzvláště krchlebský hrdlořez Sam promlouvá hlasem, který se blíží přehrávání až karikatuře. Možná by v některých případech méně bylo více, nicméně interpretační rámec je i přes tyto námitky zcela legitimní.

Hudba Maria Buzziho audioknihu skvěle doplňuje a zároveň svou nápaditou moderností neustále připomíná, že se příběh odehrává v současnosti, čímž pomáhá rozbíjet zcestné názory o nových Stínadlech a o Matochovi jako pokračovateli Jaroslava Foglara.

Celkově je audiokniha Prašina – Černý merkurit podobně kvalitní jako její předchůdkyně, a to i po technické stránce. A tak už nezbývá nic jiného, než se těšit na závěrečný díl a doufat, že neposune prozatím hodně nadprůměrný počin do říše zapomenutelna.