Zpět

Dveře vesmíru dokořán

recenze, , 03.03.2021
Astrofyzika pre zaneprázdnených
Co je to prostor a čas? V jakém smyslu jsme my součástí vesmíru? V jakém smyslu je vesmír součástí nás samých? Podobné otázky si klademe, aniž bychom četli anotaci knihy Astrofyzika pre zaneprázdnených. Podobné – a mnohé další – vyvstanou při čtení i poslechu, naštěstí však nezůstane pouze u otázek. Neil deGrasse Tyson nám na ně i odpovídá. A zvládá to s až překvapivou lehkostí.
Kniha z roku 2017, která vyšla o tři roky později i v českém překladu jakožto Astrofyzika pro lidi ve spěchu, se u čtenářů po celém světě dočkala velmi pozitivního přijetí. A není divu – málokdy se potkáme s odbornou publikací, která by reagovala na tak složité problémy a témata suverénním šarmem a stručností. Vždyť v tiskové podobě kniha přesahuje sotva 200 stran a zvuková verze si vyžádá něco přes 4 hodiny poslechu. Za tak krátký čas nabudeme poměrně nemalý „ranec“ informací a vědomostí o tom, co je to vesmír a jak funguje.
 
Pochopitelně, že pokud bychom chtěli být hnidopichové, vzepřeme se představě takového zestručnění. Jak by se mohlo podařit natolik specifické a složité jevy vysvětlit tak stručně? Ano, je třeba dodat, že není možné od Tysona vyžadovat kdovíjakou komplexitu. Nejen výběrem otázek, ale i odpověďmi na ně je zcela přirozeně selektivní a promlouvá k nám z pozice přednášejícího, který na jedné straně očekává již jistou základní orientaci, především však vnímá, že chceme pouze nahlédnout, okusit kouzla astrofyziky. Že nám jenom otevírá dveře vesmíru dokořán, vědě a jeho pozná(vá)ní, a že ten hlavní kus práce bude poté spočívat na nás. Coby klíč do těchto dveří je však jeho Astrofyzika naprosto funkční.
 
 

Slovenskou zvukovou podobu Astrofyziky pre zaneprázdnených vydalo nakladatelství Tatran spolu s (především) audioknižním vydavatelstvím Publixing, které pro četbu oblíbeného knižního titulu oslovilo Petera Kočiše. Ten, ačkoliv doposud známý především z beletrie, a to zejména krimi/thriller žánrů, ukazuje, že jeho svérázný způsob podání k Tysonově textu náležitě patří. Ne snad, že by hladil po srsti, vlastně přesně naopak. Kočiš zvýrazňuje dramatičnost a vůbec samotný fakt, že nás do něčeho zasvěcuje. V porovnání s jinou audioknižní literaturou faktu zaujímá více pozici toho, kdo poučuje, než kdo nás provádí, kdo informace vypráví, ne přednáší. Kočiš se s posluchačem nemazlí. Jako by přišel právě ze čtení některého z románů o detektivech a hrdelních zločinech, chytne ho (možná ani ne za ruku, jako spíše za límec) a vydává se s ním na putováním vesmírem. Na nějaký oddech není čas. Kráčí sebevědomě dopředu. Ne snad, že by nevysvětloval fakta, ale spíše nám je nakládá na záda.
 
Jestliže posluchač Tysonovu knihu už zná, neměl by být tímto Kočišovým přístupem zaskočený. Interpret jen podtrhává to, co autor nasázel skrze písmenka do vět. Pokud však budeme očekávat něco ve stylu Táborského vyprávění o Budoucnosti lidstva, mějme se na pozoru – Kočiš je zcela jiná krevní skupina.