Zpět

Záhada téměř zamčeného pokoje

recenze, , 25.03.2019
Entomologův odkaz
Enzo Macleod se pouští do vyšetřování čtvrtého případu z Raffinovy knihy plné nevyřešených záhad. Tentokrát se musí vydat na malý bretaňský ostrov, aby otevřel pokoj muže zavražděného před dvaceti lety a pokud možno zjistil, co se stalo.
Specialitou Petera Maye jsou knihy, které se tváří jako pastiš detektivek či thrillerů, ve skutečnosti ale nejsou ani jedním. Na začátku Entomologova odkazu se vydáváme do historie, kde nám autor prozradí celé pozadí případu až na jedinou výjimku – jméno vraha. To musí odhalit Enzo, Skot s italskými kořeny, vysokoškolský profesor biologie a amatérský detektiv. V průběhu knihy na něj čeká spousta hádanek, které musí rozluštit – v tomto ohledu jeho schopnostem nelze nic upírat. Zejména v závěru však autor svým čtenářům neříká, co Enzo odhalil, a tak jsou nuceni spíše tipovat, než vyšetřovat spolu s hlavní postavou.

Tento díl lze z těch, co doposud audioknižně vyšly, považovat za nejpoklidnější. Hádanky, které na Enza v zavřeném pokoji zapáleného entomologa čekají, zabírají podstatnou část příběhu. I tak se ale najde dostatek příležitostí rozvinout linku jeho osobního života, zejména co se trablů se ženami týče. Zde se jako příslušnice tohoto pokolení musím pozastavit nad chováním jedné z dam, které neodpovídá tomu, co o ní víme z minulých knih – totiž že by se mělo jednat o vysokoškolsky vzdělanou psycholožku. To, co autor ve spojitosti s touto postavou líčí, spíš svědčí o jeho nízkém povědomí nebo její psychické vyšinutosti. V příběhu se však zřejmě jedná o jeden z prvků, které mají čtenáře, nebo v tomto případě posluchače, přimět ke koupi dalšího dílu.
 

Hlasem Enza Macleoda se ve vydavatelství OneHotBook stal David Matásek a stejně tak režisér je stále stejný – Michal Bureš. Nelze tak přepokládat výrazný výkyv od standardu, který si tato dvojice ustanovila. Matásek umí být stejně syrový jako podzimní bretaňské počasí, ale také něžný nebo zapálený, stejně jako Enzo, jehož pocity jako by prožíval s ním. Peter May je však králem dlouhých souvětí a složité terminologie, čemuž odpovídá i český překlad Lindy Kaprové. Ne všechny dlouhé celky Matáskovi sednou, a tak občas posluchač nabyde dojmu, jako by se jimi spíše nechal unášet, než aby skrz ně kormidloval.

Atmosféře podzimu na pobřeží napomáhají znělky mezi kapitolami, které evokují bretaňskou hudbu. V melodiích se mísí akordeon se šuměním moře, střídá je kytara s dlouhým dozvukem a občas vykouknou také elektronické zvuky, jež mají podporovat spíše dojem napětí. Ústřední melodie Entomologova odkazu je ale možná až příliš silná, a tak budí dojem jistého opakování, přestože se neobjevuje častěji než jednou za 15 až 20 minut.

Knihy Petera Maye oplývají zvláštním druhem magie, který mě osobně nutí opakovaně jim udělovat nízká hodnocení, a přesto se znovu a znovu pouštět do dalších pokračování. V jistém ohledu je autor znalcem lidských povah, aby v zápětí vymyslel totálně ujetou situaci či naprosto neuvěřitelný konstrukt. Dojem detektivky kazí tím, že toho neříká dost, přesto lze pachatele poměrně snadno odhadnout. Obávám se, že se kruh utrpení uzavře teprve tím, že si poslechnu všechna pokračování, a jsem tedy ráda, že se alespoň jeho zvukových knih chopila schopná družina tvůrců.