Zpět

Talent je mýtus

recenze, , 26.6.2017
Houževnatost
Angela Duckworthová ve své Houževnatosti představuje pečlivě vedený vhled do kuchyně, kde se vaří úspěch. A ani v nejmenším se neopírá o kult přirozeného nadání. Mít talent totiž podle Duckworthové znamená nanejvýše předpoklad, v lepším případě klíč ke dveřím, rozhodně ne úspěch samotný. To, co nás může dovést k úspěšné budoucnosti, vede přes mnohem trnitější cestu. Nejde o dřinu v tom prostém slova smyslu (kde vidíme jenom přísnost a pot a slzy), nýbrž o houževnatost, tedy budování vnitřní síly, konzistentní v čase, která nás krok po kroku vede nejen k úspěchům, ale i osobnímu naplnění.
Text Angely Duckworthové, už s ohledem na její vystudované obory (neurobiologie, neurověda a psychologie), nevznikl z účelové potřeby konfrontovat svět a jeho zažité představy s nějakou novou kuchařkou úspěchu. Ač je čtivá a protkaná mnoha a mnoha konkrétními osudy lidí, stále je to odborná práce respektující výše uvedené vědní obory a jejich výzkumy. Duckworthová však v Houževnatosti přeci jen nesepisuje výsledky, nýbrž programově hledá pojítko – co tedy ty lidi napříč obory a zájmy dovedlo k úspěchu? Byl to pouze jejich talent (a byl vůbec vždy přítomný)?

Zaposloucháte-li se do její práce, odpovědi získáte. Duckworthová sice nenabídne jednoduché východisko, přesto je hmatatelné – a skutečně pojmenované. Ona houževnatost v jejím podání nepředstavuje nějakou abstraktní veličinu, nýbrž sadu konkrétních postupů (a přístupů). Ať už se bavíme o budování/udržení zájmu, o tréninku našich dovedností či nalézání smyslu v tom, co děláme. Ve výsledku je tak velmi konkrétní a pragmatická Houževnatost i přenositelná z oboru na obor, zájmu na zájem, z cíle na cíl. A zohledňuje nejen fungování mozku jako takového, ale i lidskou psychiku, naše potřeby a hodnoty. A nabízí tak zajímavý přesah – velmi dobře zužitkovatelný i mezi rodiči, studenty či jejich učiteli.

Já sám coby vedoucí ateliéru, kde se studenti učí dělat animované filmy, neustále potkávám ten střet mezi talentem a samotným výsledkem: úspěšně dokončeným dílem, respektive úspěšným absolventem. Rok co rok se mi stále potvrzuje, že talent je pouze vstupenkou do školy, pak už jen samozřejmostí. Je-li mimořádný, může nemálo fungovat jako předpoklad pro úspěch. Stále však v celé té rovnici zabírá velmi malé místo. Zvláště u animace je o několik pater výš pracovitost, dřina, pokora a trpělivost. A vlastně ještě další hodnoty, které můžeme dát dohromady a pojmenovat coby houževnatost. Když jsem knihu poslouchal, přikyvoval jsem a věděl, že tohle je skutečně trefné popsání toho, co v praxi existuje – a funguje.
 

Nakladatelství Jan Melvil Publishing po Mít vše hotovo Davida Allena přináší další zvukovou verzi své knihy. Zatímco Allenův text má tu nevýhodu, že o poznání více klade důraz na systémové řešení efektivity, a pro poslech je tedy náročnější, Houževnatost je naopak pro načtení jako dělaná. Autorka si vypomáhá celou řadou příběhů (což tedy já osobně v knihách zas tolik nevyhledávám, spokojil bych se s hutnějším a kratším textem) a věřím, že i proto měla interpretka-debutantka Magdaléna Straková snadnější/příjemnější práci. Coby posluchač bych rozhodně přivítal, kdyby s ní u „Melvilů“ počítali i do budoucna. Straková sice občas čte rychle, na straně druhé její projev, který na rozdíl od Petra Theodora Pidrmana nedbá tolik na pečlivou artikulaci, respektuje různé „nálady“ textu a příběhů.

Na knize mi je kromě tématu sympatické už jen to, že nenabízí rychlé řešení. V duchu svého tématu zkrátka k vlastní proměně budete potřebovat nemálo houževnatosti. A tedy i času. Duckworthová však umí svým stylem psaní nabudit dojem, že to má šanci do takového zápasu vstoupit.