Zpět

I herečky mají své citové trampoty

recenze, , 10.02.2021
Jak přežít svého muže
Audioknihy populárních herců a hereček v autorské interpretaci patří mezi stále vyhledávanější. Často jde o vzpomínky či herecké historky, někdy například o sbírku fejetonů. Co ale, když herečka načte svůj vlastní literární, v základu fiktivní příběh? Z knihy Jany Bernáškové s mnohoznačným názvem Jak přežít svého muže se v papírové podobě téměř okamžitě stal bestseller a velmi úspěšná je i její audiopodoba připravená vydavatelstvím Témbr.
Herečka Lucie Májová se právě rozešla s životním partnerem, věhlasným režisérem Tomášem, a ocitá se v kolotoči obíhání všemožných konkurzů a péče o svou čtyřletou dceru Kiki. Kolem ní je sice mnoho zajímavých mužů, ten pravý partner je však v nedohlednu. Na pomoc bude mít nejen své nejlepší kamarádky, připravené kdykoli a jakkoli probrat situaci (což jistě potěší mnohé příznivce slavného Sexu ve městě), ale i vlastní vnitřní hlas s přezdívkou Šedivka.
 
Kniha je příjemným průvodcem hereckým prostředím. Posluchači, pravděpodobněji spíše posluchačky poznají kouzelná zákoutí divadelních klubů či konkrétního hlediště. Roztomile je například také popsána slabost (nejen) režisérů pro slovenské herečky. Díky dialogům se Šedivkou je ale Jak přežít svého muže často knihou příjemně motivační, což nakonec tvoří základ celého díla.
 
Obrovskou devizou audioknihy je samotná interpretace. Janě Bernáškové se pod vedením režiséra Petra Mančala podařilo text, který v základu nikam nespěchá a neoplývá výraznými dramatickými zvraty (spíše jsou to citové kotrmelce), příjemně rozehrát a díky živočišným postavám i vtipně pointovaným přirovnáním z něj vyždímat maximum a přidat navíc rozkošnou a neutuchající interpretační jiskru.
 
 

Jelikož však autorka nepopírá využití mnoha autobiografických prvků a řadu inspiračních zdrojů lze vyhledat například na jejím oficiálním instagramovém účtu, může trochu problematicky vyznít větší množství otevřených erotických scén. Ač ošlehán mnoha kriminálkami a thrillery, které se detailních popisů rozhodně neštítí (možná proto, že jsou čistou fikcí), přiznávám, že jsem se při poslechu audioknihy Jany Bernáškové nejen lehce červenal, ale zároveň si připadal nepatřičně, když jsem se (byť jen jako posluchač) takto intimních momentů účastnil. Ostatně i sama autorka v rozhovoru uvedla, že ani jí se lechtivější pasáže pro audioknihu nečetly úplně snadno. Právě při nich totiž mezi posluchačem a interpretkou dochází ke zvláštnímu druhu sblížení. Plnou silou hlasu vyznívají ještě silněji než na papíře.

I stydlivější posluchači ovšem ocení obrovské množství vhodně použitých hudebních předělů. Ty často využívají vokalízu nebo jednoduché pohvizdování a zprostředkovávají bohatou paletu nálad, ať už prostřednictvím kytar nebo drobných elektronických prvků.
 
Ať už budete příběh Lucie a její cestu prožívat po kouskách či jej podobně jako mnoho čtenářek a posluchaček ze sociálních sítí zhltnete jako malinu, je jasné, že díky poctivému přístupu se dočká i v audiopodobě značné obliby.