Zpět

Jen tak nahlédnout oknem

recenze, , 04.01.2021
Věci, na které nastal čas
Spisovatelka Petra Soukupová patří ke stálicím české beletrie. Svou tvorbou opakovaně potvrzuje suverenitu vedení příběhu, ať už jej vypráví dětem, nebo dospělým. Vydavatelství OneHotBook převedlo její dílo do audio podoby už pošesté. A i v případě vícehlasých Věcí, na které nastal čas se režie chopila Jitka Škápíková.
Kniha mapuje partnerský vztah ústřední dvojice, Alice a Richarda, přičemž nepostupuje přísně chronologicky – dokonce k úplně prvnímu seznámení se prostřednictvím vzpomínky dostaneme až ve fázi, kdy partnerství zažívá krizi. Kapitoly střídají vypravěčské perspektivy, zprvu pouze Alice (v audioknize Zuzana Kajnarová) a Richarda (Pavel Batěk), po narození syna přibude i Kája (Matyáš Valenta) a následně dcera Lola (Veronika Lazorčáková).
 
Aby autorka zdůraznila, jak se na tytéž situace odlišně dívají různé postavy, při vstupu do nové kapitoly se mnohdy vrací v ději. Takový postup dokonale napomáhá knize, kterou s trochou zjednodušení, můžeme chápat jako pohled na partnerské soužití, kdy každá ze stran má nejen svůj úhel pohledu, ale přirozeně i odlišný způsob prožívání a interpretace, a vkládá do pohybu událostí osobitý otisk.
 
Nová kniha Petry Soukupové rezonuje zejména díky střízlivost podání, i díky (proč to neříct) banalitám, jimž věnuje pozornost. Drobnosti, všednosti, tok času – vše, co sami moc dobře známe ze svých dní – zvěrohodňuje motivace, dialogy a příběh jako takový. Čtenář či posluchač jakoby nahlíží do bytu jedné rodiny, aby po 360 stranách četby či jedenácti hodinách poslechu od pomyslného okna odstoupil a nechal děje plynout dál. Pro vyznění knihy stačí to, co Soukupová řekne. Jednoduše, přesto velmi silně.
 
 

Audiokniha Věci, na které nastal čas ukazuje potenciál a smysl vícehlasé četby. Koncept vyprávění klade důraz na to, abychom vnímali souběžné prožívání dějů několika postavami a abychom k žádné z nich nepřistupovali jako k hlavní. Text už sám o sobě velmi citlivě vykresluje každého z hrdinů tak, že mu rozumíme, nebo přinejmenším chápeme, proč dělá a říká to, co dělá a říká. Ve chvíli, kdy se obdobně citlivě k takovému textu postaví i promyšlené režijní vedení herců, funguje plasticita knihy a porozumění všemu tomu lidskému, dobrému i chybám, ještě lépe.
 
Nejpatrněji to vycítíme při srovnávání partů Zuzany Kajnarové a Pavla Baťka, neboť právě zde dochází k největšímu vnitřnímu napětí mezi postavami, a právě zde se i setkáváme se dvěma úhly pohledu na tutéž věc. Stačí jiný tón hlasu, kterým Kajnarová či Batěk prezentuje tentýž dialog a situaci, abychom vnímali, jak se ta která postava k druhé staví, co zrovna cítí, kde vnímá svou pravdu či přímo (ne)spravedlnost. V případě mladší dvojice postav (a interpretů) nedochází tolik k dvojí interpretaci situací jako u rodičů, ale i tak je velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem se se vším, co potkává ve vztahu Alici a Richarda, obě děti vypořádávají.
 
Hudební předěly mezi jednotlivými kapitolami mají v audioknize Věci, na které nastal čas své pevné místo a smysl. Nejenže jednoznačně označují přechod od vypravěče k vypravěči, ale také umocňují jakýsi pocit beznaděje, který z prožívání vztahu a soužití postavy mají. Soukupová skvěle zvládá „koncovky”, závěry odstavců i vět, přičemž za nimi cítíme vždy takové prazvláštně smutné tři tečky… A právě těm minimalistická hudba audioknihy dává tón.