Zpět

Praskliny v ledu

recenze, , 08.12.2017
Ledové sestry
Úchvatná ledová plocha může jediným dupnutím popraskat jako zrcadlo, socha z ledu nesnese pád ani oteplení. Dokonalost ledu v sobě nese křehkost neslučitelnou s životem. Ledové sestry mají být mrazivým thrillerem, ale více než hororem jsou chladnokrevnou hrou autora se čtenářem. Příběh o Sarah a Angusovi, manželském páru zasaženém tragickým úmrtí jedné z dcer, je vyprávěn dvěma aktéry. Jenže ani jeden z vypravěčů se netěší naší plné důvěře.
Spisovatel se skrývá za pseudonymem S. K. Tremayne a obratně podsouvá publiku, že Ledové sestry zřejmě napsala žena. Ostatně Sarah a jejímu hlasu je v knize dávána přednost, na větší ploše a do větších podrobností může vysvětlit své pohnutky, svěřit se se svými obavami, vykreslit radosti i strasti manželství a mateřství. Interpretka Regina Řandová, špičková dabérka, si s přehledem poradí s nanicovatou novinářkou, která se často ve svých úvahách cyklí a v jednání bloumá. Uvěříme jí, že Sarah je přesně ten typ ženy, která svým mlčení přivádí okolí k šílenství.

Nejednoznačnost volby, zda knihu namluvit, či nenamluvit dvojhlasně, se však vyjeví, když poslech poposkočí ke kapitolám vyprávěným z pohledu Anguse. Posluchač je zmaten, neboť ichforma si vyloženě o mužský hlas říká a narátorka nemá šanci takto výrazně hlasový projev odlišit. Najednou se zdá, že ženské vidění, které nám kniha podsouvá, se poněkud karikuje. Jako by si z nás autor dělal legraci a na ženské psaní si jen hrál. Svou roli sehrává i skutečnost, že český překlad, na rozdíl od bezrodové angličtiny, neumožňuje rafinovanou hru s pohlavím literárních postav. Čeština je totiž jazykem rodově velice výrazným a zamlžovat, jestli je vypravěč muž, nebo žena, je boj s větrnými mlýny.

Ostatně stačí, že zmatení identit je zakotveno v samotném ohnisku příběhu. Vyprávění se totiž točí kolem identických dvojčat Lydie a Kirstie, jejichž podoba je tak dokonalá, že ani jejich nejbližší si nejsou jistí, která je která. Když jedna z dívek zemře, neodejde ze světa pouze jedno z dětí, ale i ono zrcadlení, ke kterému mezi sestrami docházelo. Vazby rodičů ke dvojčatům jsou zpřetrhány a pozornost obou se upíná k dceři jediné. Může v tak náročné situaci osmileté dítě obstát?
 

Děj uvádí do pohybu stěhování z moderního Londýna, kde si v lepších dobách rodina pohodlně žila, na soukromý ostrov v souostroví Vnitřních Hebrid. Nehostinný kraj, kde stále zaznívá gaelština, turisté přijíždějí jen na pár týdnů v roce a člověk nemá nad přírodou moc, čeští čtenáři i posluchači znají ze skvělé trilogie Petera Maye Ostrov Lewis. S. K. Tremayne nevtáhne svými popisy tak podmanivě jako Peter May. Zdá se, že prostředí je jen jednou z figur na šachovnici, a tak ho pozorujeme z odstupu, možná z oken kavárny, kde je dostupný signál wi-fi.

Postupně se totiž naše pozornost přesune úplně jiným směrem. Přestaneme přemítat nad neproporčně vykreslenými postavami Anguse a Sarah a čím dál víc roste naše zvědavost, jak vlastně jedna z dcer zemřela, zemřela-li vůbec, a kdo nese vinu. Přes zmíněné výtky totiž nekrácená audiokniha podobně jako knižní originál graduje a zrychluje se. Takže nakonec nezbude než nechat zapnuté přehrávání až do chvíle, kdy se dočkáme rozuzlení, tedy až do konce.