Hned v prologu přenáší Liel Leibovitz čtenáře a posluchače své knihy do roku 1970 na festival Isle of Wight. Na svou dobu megalomanské akci došlo k mnoha výtržnostem a jen vystoupení Leonarda Cohena je dokázala zastavit. Příjemná, v kontextu i celkem vtipná úvodní kapitolka by ovšem mohla vytvořit mylnou představu, že otevírá dobře vyprávěnou hudební biografii. Jak ale říká hned první věta nahrávky: „Toto není životopis Leonarda Cohena“.

Velice záhy nás autor informuje o tom, že hodlá primárně zasadit Cohenovu tvorbu do filozofického a historického kontextu. Analyzuje umělce zejména ve vztahu k jeho hlubokým judaistickým kořenům, či k rockové scéně jako celku. Přestože se v publikaci objevují rozbory textů a často jsou zmiňovány motivy jejich inspirace, nejde o průvodce těmi největšími hity. Prim v ní hraje to, co Cohena celý život ovlivňovalo.
 
Chronologie je tu občas na druhé koleji, biografické odbočky jsou dost strohé, podané jakoby mezi řečí, bez jakékoli bulvární příměsi. Trochu zvláštní je členění textu, kdy se často značná část výkladu od Cohena na dlouhou dobu odkloní a zevrubně se věnuje například vlivům hudebních proudů od vztahu k Bobu Dylanovi, přes Beatles, vliv na tvorbu U2 až ke coververzím. A až následně se teprve nějaký životní moment náhle dopoví.

Zbyšek Horák, disponující dokonce mírným „Cohenovským chraplákem“, zvolil při interpretaci pro audioknihu nezvyklého textu příjemný tón, kterým umí bez problému navnadit na každý následující odstavec. Přece jen ale možná budete občas potřebovat při hutnějších filozofických citacích vrátit nahrávku zpět, neboť i při poklidném tempu a dobré výslovnosti je příval myšlenek někdy až příliš prudký a poslech těchto pasáží vyžaduje větší míru soustředění. Naopak ty party, které se zabývají čistě hudebními událostmi či poměrně detailními popisy koncertních vystoupení, psané a interpretované s jistou dávkou odlehčení, plynou nesmírně příjemně. Jako by posluchač dostal dvě rozdílná díla s jinou náladou.

I když autorská práva na Cohenovy písně jistě nejsou levnou záležitostí, překvapí, že audiokniha věnující se hudbě tentokrát obsahuje skutečně jen holý text a obejde se bez jakékoliv hudební složky. Pokud by mohly některé písně zaznít, mnohé pasáže by pro „Cohenovce – začátečníky“ byly o dost přístupnější. I tak je ale výsledek, zejména díky zdařilému načtení, natolik zajímavý, že není problém si v klidu vychutnávat poslech audioknihy a současně objevovat hudební Cohenovo dílo samostatně, třeba za pomoci playlistů streamovacích služeb. Znalci a letití příznivci se ale budou cítit jako ryba ve vodě už od začátku.