Zpět

Spánek rozumu rodí monstra

recenze, , 01.02.2017
Lśnienie
Nebývá zvykem, abychom se na stránkách tohoto webu věnovali zahraničním audioknihám; polská verze Osvícení Stephena Kinga je však natolik výjimečná, že si naši pozornost zaslouží.
Jen krátce se zmiňme o známém osudu Kingova thrilleru: neúspěšný spisovatel a vyhozený vysokoškolský profesor musí zajistit živobytí sobě i své rodině; ženě a malému Dannymu. Jejich vztah je nepostřehnutelně, ale hluboce poznamenán dávným incidentem, kdy Jack v návalu vzteku vykloubil tehdy tříletému synovi ruku. V nastalé situaci je pro něj půlroční práce správce uzavřeného horského hotelu Panorama (v románu Overlook, v českém překladu Vyhlídka) hotovým darem z nebe. Nic nedbá na letmá varování manažera Ullmana, že dlouhodobý pobyt na osamělém a od civilizace odříznutém místě může způsobit lecjaká duševní vyšinutí a že už minulého správce popadlo nečekané šílenství. Hotel byl totiž postaven na začátku 20. století na starém indiánském pohřebišti a za téměř sto let v sobě nasbíral množství podivných duchovních existencí, u nichž „spánek rozumu“ zrodil monstra, jak praví v úvodu románu citát z Goyi.

Osvícení se po vydání stalo bestsellerem a v roce 1980 došlo ke zfilmování v režii Stanleyho Kubricka s Jackem Nicholsonem v hlavní roli Jacka Torrance. Jakkoliv je tato verze ikonická a z jejích obrazů vychází většina hororových pokračovatelů (včetně autorů American Horror Story), neodpovídá vůbec Kingovu původnímu textu a sám autor s ní nebyl spokojen (sám pak v roce 1997 inicioval třídílnou televizní adaptaci v režii Micka Garrise a divákovi poskytuje téměř pětihodinovou jízdu). Polská audiokniha nemění na Kingově předloze téměř ani řádku, takže poskytuje posluchači mnohahodinovou porci děsu a hrůzy.

Nad prací pro polskou Audiotéku se sešel skutečný výkvět auditivních tvůrců: scenáristou a režisérem tu je rozhlasový režisér Janusz Kukuła; text upravuje minimálně; jen občas přisoudí část textu původně vypravěčského samotnému hrdinovi příběhu; to když v kontextu působí spíše jako vnitřní hlas postavy. Coby režisér tu rozehrává skutečně drama, budované velmi pozvolna, avšak s velkou naléhavostí.

Zásadní byl pro Kukułu výběr herců; navzdory výtečně zpracovanému zvukovému scénáři (viz níže) by totiž bez dostatečně potentních herců nemělo Osvícení šanci. Většinu textu má samozřejmě na bedrech vypravěč: Krzysztof Gosztyła ve své roli postupuje rozvážně, s důrazem na význam vět. Když se však v ději posuneme dále a Kingovy postavy se ocitnou v kolotoči reálných i nereálných postav a míst (aniž by jim umožnil rozeznat jedny od druhých), rozběhne se nervně po napínavém textu a přebírá na sebe i hrůzu jednajících postav – aby se pak opět vrátil k popisnému tónu, který známe z prvních kapitol.

Jack Torrance v podání je typickým americkým jedermannem, mužem středního věku, čekatelem na alespoň „kapesní“ verzi amerického zázraku, což je v tomto případě šance uživit ženu a syna sezónní prací údržbáře v hotelu Panorama. Má za sebou nepříliš úspěšné období, v němž kvůli konfliktu se studentem a opilství přijde o své místo na univerzitě. Práce v hotelu je pro něj ponižující, ale potřebuje ji. Když Ullmanovi dává okatě najevo svou intelektuální převahu, ozve se náhle zneklidňující hudební podkres; tvůrci tak naznačují, že i v pýše na vlastní schopnosti se může ukrývat nebezpečí. Takto jej Adam Woronowicz také podává: zpočátku jako běžného městského člověka, inteligentního a nad věcí. O to více pak působí, když se v závěrečných kapitolách zcela odpoutává od lidské podstaty a pobíhá po hotelu se zvířecími neartikulovanými skřeky a zuřivostí.
 

Úspěch realizace samozřejmě spočívá i v tom, jak se podaří obsadit dětskou roli Dannyho Torrance; zde měl šťastnou ruku: Bernard Lewandowski je přirozený herecký talent, na začátku příběhu bezstarostně debatující s matkou, prokazující však velkou vnímavost a inteligenci. Agata Kulesza v roli paní Torranceové dokáže velmi uvěřitelně prodělat vývoj od jasně uvažující a starostlivé matky až po hrůzou paralyzovanou a blekotající lidskou trosku, jejíž jediným úkolem je zachránit svého syna.

Marian Opania jako Stuart Ullman ovládá zvukový prostor svým lehce nakřáplým hlasem, jakoby za stolem jeho kanceláře seděl ne jen „malý tlouštík“, jak jej popisuje King, ale rovnou celou kancelář zaplňující lidská hmota; zároveň je však v jeho hlase cítit dostatečná rtuťovitost i určitý odstup, který posluchači naznačuje, že Ullman tuší více, než říká.

Jednu z hlavních rolí tu ovšem už od začátku hraje zvuková složka, kterou vytvořilo Stereotyp Studio (Tomasz Bogacki, Katarzyna Lewińska, Kamil Sajewicz, Jacek Szczepanek). Už v úvodní pasáži, v níž King cituje znepokojivý úryvek z Poeovy Masky rudé smrti, zesiluje pocit těžko popsatelného neklidu zvuková koláž složená z několika technicky upravených tónů či akordů a rytmický zvuk hodin, jejichž „kyvadlo se pohybovalo sem a tam s tupým, těžkým, monotónním duněním“, jak píše Edgar Allan Poe. Snad by mohly ony zvuky působit pouze ilustrativně (úder hodin, kdy „vydaly mosazné plíce hodin zvuk tak jasný a hlasitý a hluboký a neobyčejně muzikální, zvuk tak prazvláštní a důrazný, že po každém pádu hodiny byly hudebníci z orchestru odložit své nástroje“, totiž není v podání tvůrců Stereotyp Studia popisný; oni vytvářejí tentýž efekt, který rozrušuje čtenáře Poeových slov, ve zvukové rovině. 
 

Podobně postupují tvůrci zvukových efektů i v samotném Kingově textu. V úvodních kapitolách se ozve odpovídající zvukový efekt pokaždé, když vypravěč naznačí nějakou situaci: slyšíme škrábání propisky na papíře, zvuk fotelu úpícího pod nemalou zadnicí páně Ullmanovou, zvenku se občas ozvou kroky dalších zaměstnanců jeho kanceláře... Tato popisnost se v průběhu děje mění, aniž by to posluchač zaregistroval, rozvíjí se auditivní složka po celém zvukovém prostoru, aby nakonec zcela pohltila jeho pozornost. Hudba a zvuk tepou pod vypravěčovým i hereckými party, často jej i přehlušují – a vyvolávají tak pocit naprostého děsu.

Je mi jasné, že situace českého audiotrhu je jiná než toho polského; polský je větší a může si tedy dovolit zaplatit autorská práva za nejslavnější román Stephena Kinga a věnovat spoustu času promyšlené a propracované audioknize. Po poslechu Lśnienie však nemůže autor těchto řádků jinak než doporučit největším vydavatelům audioknih u nás zakoupit nejen práva na zpracování, ale i již hotovou zvukovou stopu Stereotyp studia. Vytvořit českou verzi polské realizace by bylo skutečným trhákem.