Zpět

Kořeny americké ženy

recenze, , 11.7.2018
Malé ženy
Malé ženy představují pro americké školáky klasiku srovnatelnou s Babičkou Boženy Němcové. Idylický román Louisy May Alcottové byl poprvé publikován roku 1867 a i v něm se setkáváme s romantickým náhledem na chudobu, válku či nemoci, s vírou, že rodinná soudržnost vše zlé překoná a že něžné pohlaví má v sobě víc potenciálu, než mu dobová společnost přiznává. Emancipace žen vystrkuje růžky z každé stránky, s odstupem let to však vnímáme jako roztomilé škádlení.
Novinková audiokniha z produkce nakladatelství OneHotBook cílí zpracováním nahrávky, jemným bookletem a především angažováním Andrey Elsnerové na dívčí srdce. Zkušená dabérka je zároveň herečkou, která i po čtyřicítce dokáže působit jako třináctileté děvče. Hlasem křehkým a znělým do svého přednesu doslova pumpuje energii a roztomilost. Jako mávnutím kouzelného proutku se tak naivita úvah, kterými Alcottová rámuje svůj nejslavnější román, stává snesitelnou a přijatelnou.

Malé ženy vyprávějí příběh čtyř dospívajících sester Marchových v době války Severu proti Jihu, do které jejich otec odešel, aby byl jako duchovní vojákům oporou. O tehdejší politické situaci se však mnoho nedozvíme. O to podrobněji je vykreslen každodenní život středostavovských děvčat, která od šití hadříků pro panenky postupně přecházejí k vyšívání ubrusů, od dovádění na zahradě k uhlazené konverzaci nad šálkem čaje. Přes neustále proklamovanou chudobu ústřední rodiny totiž základní chod jejich domácnosti přirozeně obstará dobrá služebná.
 

Při poslechu se tedy neubráníme srovnání s tvorbou Jane Austenové. Malé ženy, které jsou příběhem slečen, tedy ještě malých žen, jsou však ve své první části daleko více čtivem pro dospívající, pro které má být kniha návodem, jak překonávat nedorozumění, neshody i vlastní slabosti v duchu křesťanské výchovy. Audiokniha využívá deset let starý překlad Jany Kunové, který nic z originálního textu nezamlčuje ani nezkresluje, a k první části přidává druhou knihu, někdy vydávanou samostatně pod názvem Dobré manželky. Je příznačné, že filmová zpracování tuto navazující část více zkracují a mění ne ve jménu filmové řeči, leč často ve jménu logiky.

V téměř dvacetihodinové nahrávce provede posluchače režisérka Jitka Škápíková knihou v plné verzi a díky skvělé spolupráci s Andreou Elsnerovou se nikdo ve štěbetání čtyř sester neztratí. Každá z nich je jiná a hlasové podání tuto různorodost vhodně dotváří. Klavírní tóny občas doprovázené violoncellem evokují domácí muzicírování, tehdy tak rozšířené a v mnoha pasážích knihy zmiňované. Asi nám nehraje talentovaná a uzavřená Beth, ale to nevadí. Možná by takto jemně zahrála i nejstarší Meg, půvabná a zodpovědná mladá dáma, která dobře ví, kde je její srdce. V podání nejmladší Amy by byla hra patrně zbrklá, po letech pak vytříbená a plná potlačovaných emocí. A Jo? Ta by nás odkázala do patřičných mezí a nenechala se nějakou prosbou o hru vyrušovat.

Spisovatelka, která se inspirovala vlastními sestrami, má zjevně slabost pro každou ze čtyř dívek. Výsadní postavení mezi nimi však připisuje druhorozené Jo, hybatelce děje a nadějné literátce, která se nejméně nechává spoutat společenskými konvencemi. Hledá se a svádí boj s vlastními poklesky, cestu si volí nejen podle svých citů, ale velmi si cení i vlastního úsudku. Pokud chcete vědět, jaký osud sama sobě Alcottová prostřednictvím svého alter ega připraví, je třeba doposlouchat až do konce. Já vám mohu prozradit jen to, že sama spisovatelka do manželského svazku nevstoupila. Zůstala věrná svým knihám a zásadám.

Těžko říct, proč se lupus, kterému podlehla, vyskytuje téměř v každém díle seriálu Dr. House. Takový vtipný odkaz by však autorka Malých žen jistě ocenila.