Zpět

Nepřeslechnutelný Malý princ

recenze, , 28.11.2013
Malý princ
Leckdo z nás jistě nejednou četl a byl uchvácen poetickým příběhem o malém princi. Ten, kdo nečetl, má jistě povědomí, proto se domnívám, že netřeba přibližovat hlavní myšlenky, ba ani děj. Malého prince musí člověk číst či slyšet, stručné shrnutí děje na úrovni čtenářských deníčků by bylo nedůstojné.
V tuzemském auditivním prostředí, vzniklo během padesáti let mnoho nastudování této povídky ať ve formě čtené, tak dramatizované. Zajímavostí pro některé posluchače možná bude, že roku 1961 obsadil režisér Josef Henke do role malého prince Jiřinu Jiráskovou. Tuto legendární inscenaci Rozhlas často reprízuje. Naprosto si vážím poetiky Josefa Henkeho, ale odvažuji se tvrdit, že malý princ v pojetí Jiráskové působí jako ukřičený rozmazlený fracek.

Z dalších, pro mě ne zcela zdařených pojetí, zmiňuji nahrávku z konce 80. let, kdy povídku interpretovala Jiřina Bohdalová. Tady vnímám naprosté míjení s veškerou poetikou. Slušně dopadla dramatizace v režii Karla Weinlicha, kde si malého prince zahrála Slávka Hozová, která svým pojetím postavě vtiskla punc křehkosti, naivity a zranitelnosti. Nahrávka je z roku 1983 (vydaly Levné knihy, 2003). Srovnatelné nahrávky z hlediska procítění jsou CD verze v interpretaci Viktora Preisse (1994) a konečně nahrávka v podání nezaměnitelného Eduarda Cupáka. Ostatně, o posledně zmíněnou recenzentovi jde.

Patří se zmínit, že počátkem 90. let tu nebylo mnoho vydavatelství, mnoho institucí, které by se soustavně zabývaly natáčením, či vydáváním mluveného slova. Byl tu tehdejší Československý rozhlas, nakladatelství Supraphon - oba subjekty s tradicí a bohatými zkušenostmi, ale zároveň se objevilo vydavatelství AudioStory, které se snažilo a nutno říci, že úspěšně, za podpory kvalitních herců mapovat klasickou literaturu a hlavně pak literaturu pro děti. AudioStory během tří let vychrlilo doslova desítky titulů, vděčných dodnes. O vděčnosti svědčí i četné reedice. Roku 1991 načetl Eduard Cupák, na vrcholu hereckých schopností a sil, Malého prince. K první reedici došlo roku 2008, ke druhé roku 2013.

Cupákovo pojetí se nevyznačuje pouze magií hercova hlasu, ale i citem pro poetičnost, lyričnost, důraz na sdělení a prvotřídní přednes. Je evidentní, že nahrávka měla posloužit hlavně dětskému posluchači neboť tam, kde je v textu zmínka o odpovědnosti či morálce, dává si interpret hodně záležet, aby právě čtené nebylo přeslechnuto. Cupákův Malý princ je dvouhodinovou lahodnou hudbou pro vnímavé uši, a jak rád dodávám, i pro citlivou duši. Cupák vybrané kapitoly Exupéryho povídky načetl v 80. letech v rozhlasu, průprava a obeznámenost s textem je na této nahrávce jistě slyšitelná.

Nezbývá než vám říci, dopřejte si setkání s malým princem, ale i s hlasem herce, který už mezi námi, bezmála dvacet let, bohužel není.