Hned v závěsu se sluší dodat i to, co Sinclair neustále zdůrazňuje: nejde jen a pouze o prodloužení „dožití”, ale o zkvalitnění doby tzv. stáří. To, čím se Sinclair a jeho vědecký tým dlouhá léta zabývá, spočívá nejen v odhalení příčin, které vedou k projevům spojeným se stárnutím těla, ale i kroků, které by stárnutí de facto eliminovaly. Zní to jako sci-fi, ale po přečtení Sinclairovy publikace, respektive po jejím poslechu, budeme mnohem většími optimisty. Pravděpodobně hned nepřijmeme paradigma, že neexistuje racionální důvod, proč bychom museli stárnout (a umřít), ale začneme se zabývat jednotlivostmi, díky nimž pochopíme příčiny, které ke stárnutí až smrti vedou.
 
Konec stárnutí je v mnoha ohledech provokativní, ale na lacině. Sinclair si především v první části knihy buduje dostatečně pevné základy k tomu, aby následně mohl tvrdit, že následující desetiletí budou opravdu přetvářet to, jakým způsobem trávíme poslední léta svého života. A že ta léta, pokud nedojde k nějaké smrtelné chorobě, mohou být násobně aktivnější a kvalitnější, než bychom si nyní mohli představit. Důvody, proč s knihou polemizovat, souvisejí především s autorovým (techno)optimismem. Sinclair zkrátka značně akcentuje víru v součinnost současných (a budoucích) technologií, v to, že ve vztahu s nimi budeme žít přirozeně. Ne každému se takový přístup bude líbit, je však otázkou, zda to není právě tato skepse, která brzdí rozvoj vědy a tedy obohacení našeho života. Kdoví.
 
Vrátíme-li se však zpět do přítomnosti, Sinclair předkládá výsledky výzkumů, které odkrývají fungování procesu stárnutí a možné cestičky, jak mu ne přímo předejít, ale přinejmenším jej odsouvat či oslabovat. Ať už jde o stravu, pohyb, nebo o velmi silně doporučovaný (přerušovaný) půst. Pokud bychom však audioknihu Konec stárnutí měli v úmyslu poslouchat právě pro tyto tipy, je fér říct, že jich mnoho konkrétních nenabídne. Odmyslíme-li si první velkou a notně odbornou část, zůstává ta druhá, která je však spíše o změně paradigmatu, o našem myšlenkovém nastavení, jak se na možnosti potlačit/odsunout stárnutí dívat, než o tom, co máme dělat, abychom toho docílili.
 
S ohledem na výše uvedené je dobře, že se audioknižní interpretace chopil Borek Kapitančik. Má zkušenosti s těmi nejnáročnějšími texty z „knihovničky” vydavatelství Jan Melvil Publishing, takže se se ctí vypořádal i s velmi odborným vstupem do problematiky stárnutí. Proč to ale nepřiznat, poslech to bude náročný: Sinclair jde skutečně do hloubky a vyžaduje velkou dávku koncentrace. Kapitančik využívá svých (časem vybroušených) schopností, citlivě pracuje s dikcí, zdůrazňuje pasáže, u kterých máme více zbystřit. Člení věty tak, abychom měli alespoň trochu času na zpracování a dává pozor na to, abychom se v té míře informací neztratili. Stále však do toho vkládá i „šmrnc” pro něj tak specifický (a nejvíce uplatněný při čtení Jak sbalit ženu), čímž spolu s naší zvídavostí (jak to s tím ne-stárnutím tedy bude) napomáhá k chuti kráčet skrze Sinclairův text dál a dál.
 
Jan Melvil Publishing se vědeckým monografiím věnuje s velkou pečlivostí a Konec stárnutí do jeho portfolia dobře zapadá, především v kombinaci s Cirkadiánním kódem nebo knihou Proč spíme či Kompletním průvodcem půstu. Propojíme-li je dohromady, vyvstane nejen prolínání různých vědeckých výzkumů a experimentů a jejich závěrů, ale i řada konkrétních tipů, jež nejdou proti sobě a mohou nám skutečně významně pomoci. Asi ne v tuto chvíli dožít se predikovaných cca 130 let, ale kvalitnějšího důchodu ano.