Je paradoxem, že širší veřejnost nemá v tuzemsku dostatek kvalitních zvukových nosičů, skrze které by mohla proniknout hlouběji do tajů konkrétních hudebních děl či přímo jejich autorů. Projekt Nebojte se klasiky očividně více cílí na mladší posluchače, pro seznámení se s životem a některými tvůrčími principy několika skladatelů ovšem zafunguje i u odrostlejších uší.

V prvních osmi dílech představí české a světové skladatele: Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, respektive Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena a Petera Iljiče čajkovského. Koncept je napříč těmito díly totožný: první kapitola, většinou do deseti minut dlouhá, v hrubých obrysech popíše zlomové životní okamžiky skladatele, přičemž se soustředí především na zakotvení v době a místě, které může více zdůraznit, pakliže hraje podstatnou roli (jako například u Dvořáka Amerika). S faktografickými údaji tvůrci šetří, na povrch se dostává jen to nejzásadnější. A to včetně informací o žánrech a stylu, které v rukou daného skladatele dominovaly.
 
Po úvodní kapitole, která kromě komentáře obsahuje už i několik málo střípků hudebních ukázek, následuje přibližně pět kapitol, každá se zaměřením na dílčí skladatelův počin. Sympaticky si autoři projektu nevybrali jen to nejznámější, ale výběr vychází i ze snahy poukázat na pestrost skladatelova portfolia. Nejprve komentátoři v krátkosti probíranou skladbu/část symfonie či opery proberou. Právě zde se nachází nejzajímavější část celé nahrávky. Mnohdy totiž jde o rozebrání partitury na jednotlivé nástroje či motivy, přičemž si průvodci vypomáhají i často metaforickými přirovnáními, aby vystihli roli dílčí části i v rámci celé symfonie nebo opery. U Smetany jde například o vhled do Mé vlasti (Šárka a Vltava), u Dvořáka do Slovanských tanců nebo Novosvětské symfonie. U obou pánů už narazíme i na jejich operní díla, k nimž se však cyklus Nebojte se klasiky ještě podrobněji vrátí později.

Vždy, když proběhne rozbor vybraného díla, resp. jeho části, následuje jeho nepřerušené přehrání, aby si posluchač – již vybaven kontextem i alespoň základním vhledem do poetiky díla – udělal představu o celku a jeho fungování. Proto každé CD nejen představí autora, stručně jeho způsob vyjadřování, ale nabídne i ochutnávku několika málo podstatných kousků bez přerušování komentářem. Ten se nebojí být občas i nadšený/vtažený, nikdy však nepřekročí hranici neformálnosti, tak typické například pro komerční rádia. A to je velmi dobře.
 
Výběr skladatelů jednoznačně vychází z čítankového seznamu. Právě tato jména vás s největší pravděpodobností napadnou, když bych po vás nějaké ty slavné skladatele chtěl a dal vám jen pár vteřin na rozmyšlenou. Lze jen doufat, že projekt bude pokračovat a ještě první dvě série (čeští a světoví skladatelé) rozšíří. Právě ona „ohraničenost“ by mohla být jakýmsi deficitem. Každý z disků má pouze hodinu, což je adekvátní čas, pokud se nechcete utopit v poslechu, současně ale zamrzí, že se pod drobnohled dostane doslova a do noty jen hrstka. Potěší, že ne vždy jde o nejprofláklejší počiny, přesto na rozbor konkrétního díla (jeho části) zůstává přibližně pět minut, aby poté bylo možné i onu část přehrát bez komentáře vypravěčů. Mně osobně zajímaly vždy, vlastně i logicky, když daná díla dobře znám, ony analýzy.

Koncept se však od devátého disku proměňuje. Radioservis vydal nejprve čtyři slavné světové (Prodaná nevěsta, Rusalka, Kouzelná flétna a Carmen), poté čtyři výhradně italské opery (Lazebník sevillský, Nápoj lásky, Traviata a Turandot). Tentokrát nedochází k rozborům jednotlivých pasáží a poté k jejich čisté intepretaci, nýbrž k převyprávění opery jako takové. Svým způsobem jde o rozhlasovou dramatizaci, kdy posluchače provázejí dějem vypravěči/herci (např. Dyk, Vilhelmová, Trojan, Lábus, Vetchý, Šafránková, Eben) a do toho se vkládají důležité úryvky opery, které nahrál místní rozhlasový orchestr. Nejprve mě tento koncept dost překvapil, chvíli trvalo, než jsem jej přijal – přeci jen, jde o převyprávění a zkrácení dané opery, svůj účel to jistě ale plní výtečně. Získáte představu o ději, operu lépe (než ze samotné originální nahrávky) pochopíte a dostanete i ochutnávku těch nejdůležitějších operních pasáží.
 
Velmi doporučuji navštívit i webovou stránku projektu. Nebojte se klasiky totiž nabízí nejen přehled toho, co vyšlo, ale i pracovní sešity, které se k jednotlivým CD vážou.