Současně je takový přístup dvousečný. Domnívat se, že jméno všechno odpracuje a že se s ním čtenář spokojí, vede k celé řadě deziluzí. Neobvyklý typ je povídkový soubor o čtyřech stech stranách (a téměř dvanácti hodinách poslechu) a to opravdu musíte mít důvod vydržet. Kdyby se editor odvážil vybrat pouze několik povídek, nemuseli bychom si přát, aby se Hanks příště na psací stroj jenom díval coby na ozdobný artefakt svého domu. Takto máme před sebou poměrně masivní skrumáž slov a vět, které dokazují, že Hanks možná rád čte a rád by psal, ale schází mu k tomu lepší průprava. Stručně a jasně: Tom Hanks není zrovna dobrý spisovatel.

Pokud i přes toto konstatování dál čtete tuto recenzi, vězte, že Neobvyklý typ se dočkal (vlastně zcela logicky) i zvukové verze. Nakladatelství Domino, které Hanksovu sbírku povídek vydalo v českém překladu v tištěné podobě, se vůbec poprvé pustilo samostatně do vod audioknižního trhu. A jestliže Hanksovi nejde moc dobře psaní, Domino bude potřebovat přísnější (sebe)reflexi, bude-li chtít v audioknižní produkci pokračovat.
 
Debutující vydavatel oslovil debutujícího interpreta, aby načetl text debutujícího autora. Jistě, snaha (začít) se cení, ale od poplácávání po ramenou tady tato recenze není. Nezkušenost vyvěrá ze všech těchto úrovní. Text je mnohdy stylisticky šroubovaný, povídky obsahově „bezpohlavní“, ačkoliv by očividně každá z nich chtěla být tou, jež se vpije do paměti, nebo přinejmenším pobaví. Touha „zafungovat“ charakterizuje i Krupův interpretační výkon. V intonaci povětšinou klade důraz všude tam, kde by snad mohl být prostor posluchače oslovit. Do barvy a melodie hlasu vtlouká nadšení, což by mohlo být sympatické, pokud by tím zcela neeliminoval šanci rozlišovat mezi náladami v textu. Poslech se tak nese na jediné vlně, která – pardon za tu upřímnost – začne být brzy nepříjemná. Stejně jako melodie, která zprvu vlastně vhodně funguje s náladou přebalu knihy a představou, jaká by kniha mohla i po obsahové stránce být, ale která se při opakování postará o to, abyste na mobilu hledali tlačítko pro posun vpřed.

Neobvyklý typ se zkrátka nepovedl. Měl jsem v úmyslu nadělit si knihu k Vánocům – Hankse mám rád a povídkový formát také. Koupi však předstihlo vydání audioknihy a její recenzní poslech, který mě utvrdil v tom, že o těchto svátcích něco ušetřím.