Zpět

Neobyčejně napínavý úvod do složitosti světa

recenze, , 16.12.2019
Zmizení Edwina Lindy
Edwin Linda je tak trochu zvláštní jedenáctiletý kluk za šesté třídy. Možná proto, co mu osud v poslední době přichystal: především je tomu právě rok, kdy záhadně zmizel jeho otec, a jeho maminka již půl roku po těžké autonehodě setrvává v kómatu. Žije proto se svým dědečkem v odlehlém nádražním domku na malém městě kdesi uprostřed Šumavy. V tomto hrdinově těžkém období rozehrává David Jan Žák děj prvního dílu trilogie Tromby nazvané Zmizení Edwina Lindy – pestré, ale fungující žánrové směsi dobrodružného příběhu, fantasy a thrilleru.
Hlavní hrdina není nikterak fyzicky silný, působí uzavřeně a podivínsky, není proto divu, že se brzy stane terčem šikany party silnějších spolužáků z vyšších tříd soustředěných kolem deváťáka Stejkozy. Jedinou útěchou mu je zpočátku útěk do světa fantasy literatury, prostřednictvím které se však přece jen otevře alespoň jednomu člověku – spolužačce Aničce, s níž ho pojí stále hlubší kamarádství. K ní se postupem času přidá i další spolužák, kterému může Edwin důvěřovat – samorostlý milovník ptáků a neobyčejně poučený znalec šumavské krajiny Ptáček. Edwin nutně potřebuje pomoc.

Otec mu totiž krátce před svým zmizením svěřil dva staré dokumenty – mapu a zápisník geologa Žebery, jež obsahují tajné poznámky o místech výskytu dnes vzácných nerostů. Proto, aby se Šumava nestala měsíční krajinou plnou těžařských strojů, je potřeba mapu a zápisník utajit před světem, zvláště před Stejkozou, jehož otec je poslanec, který na Šumavě vlastní množství pozemků, jejichž hodnota by s objevem dokumentů řádově vzrostla.

Vlastně by na knize nebylo nic pozoruhodného, nebýt autorovy řemeslné zručnosti a málo vídaného způsobu, jakým ovládl spisovnou i hovorovou češtinu a v jakém poměru je dávkuje. A také odvahy pustit se v primárně napínavém příběhu do citlivých a pro cílovou skupinu čtenářů od deseti let bezesporu složitých témat. Není to jen věčný problém šikany a způsob, jakým se ji Edwin rozhodne řešit. Autor nastoluje téma jinakosti a křehkosti vztahů, objevují se Edwinovy pochybnosti o otcově osudu ve stále se vracejících úvahách o tom, zda je vůbec ještě naživu, ale i bolestné, a přesto realisticky a empaticky vylíčené Edwinovy pocity nad nehybnou a nekomunikující matkou, kterou s dědečkem třikrát týdně navštěvují v nemocnici. To vše Žák jako by mimochodem včlenil do příběhu samotného a vytvořil tak přinejmenším z první části trilogie drobný klenot české prózy pro mládež.
 

V audioknižní podobě se sice musíme vzdát kongeniálních ilustrací světoznámého výtvarníka Jindry Čapka, zato si můžeme dosyta užít dalšího výstavního výkonu Miroslava Táborského. Ten předvádí svůj standard, což je ovšem cosi, co mu může řada kolegů závidět: pečlivá příprava následovaná nádherným vyprávěním s uměřenými a logickými změnami intonace a bez jakékoli herecké manýry, v němž se ale nikdo i přes poměrně slušnou dávku postav neztratí. Táborský vždy s pokorou slouží textu, podle jeho povahy volí způsob interpretace, a proto režisér může vždy jen spokojeně pokyvovat hlavou a kontrolovat přeřeky.

Závěrem je zapotřebí říci, že Zmizení Edwina Lindy je knihou bez finále, kdy sice část nastolených problémů dospěje k řešení, ale v samotném závěru dokonce přibude nová záhada. Na definitivní rozuzlení všech tajemství tedy nezbývá než vyčkat až na závěr trilogie, kterou dále tvoří tituly Tajemství Žeberova odkazu a Kdo krade sny? A rovněž nezbývá než doufat, že oba vyjdou v dohledné době a dočkají se také audiopodoby.

Podobně jako celá kniha je možná i její otevřený konec součástí výpovědi pro sotva dospívajícího čtenáře o tom, že svět je místem mnohem složitějším a krutějším, než by patrně odpovídalo jeho představě.