Zřejmě nejznámějším z nich se stal Král Šumavy, kterého proslavil propagandistický film Karla Kachyni z roku 1959. V dokumentárním románu Návrat Krále Šumavy z roku 2012 se autor David Jan Žák snažil tohoto legendárního fantoma šumavského pohraničí v podstatě očistit – vylíčit, kdo skutečně byl tenhle postrach pohraničníků, kdo byl Josef Hasil. Na základě románu vznikly v letech 2018–2020 tři sešity komiksů scenáristy Vojtěcha Maška a výtvarníka Karla Osohy a na začátku roku 2021 se román dočkal i své audioverze, které se zhostilo vydavatelství OneHotBook.
 
Jako šumavský rodák slýchával David Jan Žák už od dětství o odvážných kouscích tohoto nepolapitelného převaděče. Procházel místy, kde se odehrávaly nebezpečné přestřelky a kudy vedly tajné stezky, naslouchal historkám starousedlíků i šumavským hvozdům. Při psaní románu se setkával s Hasilovými příbuznými, vyptával se pamětníků, pátral v archivech a samozřejmě byl v úzkém kontaktu se samotným Josefem Hasilem, který zemřel v roce 2019.
 
Autor chtěl co nejvěrněji popsat, jak se z esenbáka a sukničkáře v krátkém období let 1948–1951 stal převaděč, poté mukl, kterému se z tvrdého pracovního lágru podařilo uprchnout, aby se dostal přes hranice a byl z něj rázem agent-chodec řízený americkou CIC, a především režimem nenáviděný démon Šumavy. Mnoha lidem pomohl utéct, mnoha lidem – ať už příbuzným, nebo známým – se jakýkoliv kontakt s ním těžce nevyplatil. (O čemž kromě jiného vypovídají věcně vyjmenovávané tresty, které si mají dotyční odsedět.)
 
Režisér Michal Bureš se v audioknižním zpracování rozhodl vyzdvihnout jakousi komiksovost příběhu a multitalentovaný Ondřej Brousek coby interpret byl dobrou volbou. Je to přesvědčivý vypravěč, který dokáže skvěle odlišit také promluvy postav.
 
Právě hlasy postav jsou pojednány „komiksově“ – každý z nich má totiž svoji barvu, svoji vlastní stylizaci. Opět to slouží k lepší orientaci, figur je v románu poměrně dost a dějem se různě proplétají. Zejména u ženských postav působí stylizace někdy až parodicky a jinde sklouzává do klišé (např. typický hlas hospodského či hraná oplzlost kominíka). Anglická výslovnost češtiny amerických agentů (a později i Josefa Hasila) zase zbytečně odvádí pozornost od samotného sdělení.
 
Svůj vlastní „hlas“ má samozřejmě také obdivovaný i zatracovaný Josef Hasil. Tuto nejednoznačnost se režisér s interpretem rozhodli pojmout tak, že Hasil nezní záměrně úplně sympaticky, nevzbuzuje dojem kladného hrdiny, žádaného milence, nesálá z něj ono osobní kouzlo, o němž se jedna z postav zmiňuje na konci románu.
 
V audioverzi se také výrazně pracuje s hudební složkou, kterou doplňují doprovodné zvuky. To pomáhá zorientovat se v měnícím se prostředí – když zazní rozesmátý swing, ocitáme se na Západě, když atmosféra potemní a ozvou se například tajemné kroky ve sněhu či zlověstné vrčení motoru, víme, že se pohybujeme na východní straně hranice. Jak dopadla přestřelka při neplánovaném vánočním zásahu se můžeme dohadovat z „rozhovoru“ dvou samopalů, až po něm dostane slovo vypravěč. Líčení krásné i zrádné šumavské přírody zase podtrhují lyrické hudební motivy.
 
Výše zmíněné výtky neubírají nic na tom, že Král Šumavy vás za necelých 11 hodin umně provede zapomenutými lesními stezkami příhraničních oblastí i spletitými zákoutími ponurých padesátých let.