Zpět

Na rozcestí mezi ctí a mstou

recenze, , 08.04.2016
Nikdo není vinen
Ivan Trojan si v roce 1997 střihl hlavní roli v adaptaci detektivního příběhu Nikdo není vinen od jednoho z neznámějších českých autorů toto žánru. Eduard Fiker stál spolu s Karlem Čapkem na počátku domácí detektivní literatury a do dob první republiky situoval i tuto knihu. Do čeho se jeho hrdina zapletl?
Příběh z okraje společnosti na pražské periferii vypráví o inženýru Ivanu Karasovi, který zkrachoval jako obchodník s automobily. Po splacení dluhů se vydává pěšky z Plzně do Prahy za sestrou a švagrem, aby je požádal o pomoc a zaměstnání. Během své cesty se však v jednom pražském zákoutí stane svědkem hádky dvou mužů a následně jednomu z nich, Josefu Plačkovi, pomůže svým svědectvím na policii. Poté, co Karase švagr tvrdě odmítne, mu Plaček nabídne nocleh a pomoc.

Eduard Fiker se v díle Nikdo není vinen rozhodl popsat situaci člověka domnívajícího se, že ze samého dna už hlouběji spadnout nemůže. Díky nepřízni osudu se doposud poctivý Karas dostane do okruhu pražské party zločinců, odkud se zpět do normálního života dostává jen nesnadno. Plaček jej navíc přemlouvá k pomstě, neboť jeho vidění světa se po létech mezi zločinci pokřivilo. Hledání rozdílu mezi tím, kde končí pomoc a začíná svádění na scestí je stěžejním motivem knihy i její rozhlasové dramatizace. Většina detektivek se soustředí jen na provedení zločinu, ne však na motivaci a pohnutky těch, kteří se rozhodli přestoupit zákon. V tomto ohledu se Nikdo není vinen vymyká.

Rozhlasová hra stopáží o šest minut přesahující klasickou vysílací hodinku vznikla pod režijním vedením Lídy Engelové, která do role Ivana Karase obsadila tehdy ještě nepříliš známého Ivana Trojana. Tomu podal pomocnou ruku kasař Plaček v podání Jiřího Čapky. Pozornosti posluchačů však jistě neuniknou především výkony Jiřího Holého jako inspektora Čadka a Zuzany Bydžovské v úloze Plačkova věčně nespokojeného děvčete Máni. Ta si na své roli dala opravdu záležet, ačkoliv typickou rozhlasovou interpretkou zdaleka není.
 

Herce samozřejmě doprovází bohatý doprovod hudební koláže a ruchů. Počáteční atmosféru ztichlé periferie se zvuky harmoniky a hvízdáním ostře střídá prudká hádka podkreslená hlukem a křikem. Zvukově je dramatizace stejně bohatá jako na počet prostředí, posluchač se tak alespoň na chvíli přenese například do nevalné hospody, zašlého předměstského domku, luxusní vily i do temných kůlen předměstí, kde se příběh dovrší. Právě tato vypjatá scéna, ve které graduje celý problém toho, kdo je vinen, je skvělou ukázkou práce všech výše zmíněných hereckých osobností.

Nikdo není vinen přichází z vydavatelství Radioservis jako audiokniha, přibližující raná léta české detektivky. Neformální jména postav, poetika starých zašlých hospůdek a pražské galérky, jakou známe z příběhů Hříšných lidí města pražského, se odráží i v tomto díle. Rozhlasová verze pak zcela přirozeně navazuje na obdobná starší díla tohoto žánru, například Vachkovu Zlou minutu od Jiřího Horčičky. A to, že ve srovnání s touto klasikou se ani Nikdo není vinen Lídy Engelové nemá za co stydět, je myslím to nejlepší vysvědčení.