Zpět

Dojde na zámku Styles k další vraždě?

recenze, , 19.6.2017
Opona
Když se kapitán Hastings po několika desetiletích opět vrátil na Styles – tedy na místo, odkud se kdysi poprvé čtenářům s Poirotem přihlásil, byl překvapen, kolik se za tu dobu změnilo. Z kdysi honosného sídla byl najednou penzion a útulné prostory se proměnily v nevzhledné pokoje. Největší šok pro něj ovšem představoval Herculův zdravotní stav a důvod, proč si ho sem Poirot pozval. Detektiv se slabým srdcem, ochrnutý a pojídající velké množství léků, chtěl dokončit svůj poslední případ. „Můj mozek je stále v pořádku“, říkal a kapitán měl být jeho nohama, ušima i očima. Nešlo přitom tentokrát o vypátrání pachatele: Poirot totožnost vraha znal a po Hastingsovi žádal najít oběť a ochránit ji. Podaří se oběma pánům vraždě předejít?
Vydavatelství Tympanum se sice Herculovi dlouhodobě věnuje, donedávna však nemělo ve své produkci ucelenou poirotovskou sérii, kterou by spojoval jeden interpret. Až teprve v loňském roce se detektiva ujal Jaromír Meduna a spolupráce Tympana s vydavatelstvím Kristián Entertainment přinesla nejdříve první případ a letos pro změnu ten poslední. Krok vydavatelů je z marketingového hlediska logický – diváci jistě znají Medunova Hercula z dabingu. Dojde ale ke stejnému propojení i v audiu? Již několikrát se ukázalo, že protagonista filmové postavy v audioknihách neobstál, navíc samostatných četeb v Medunově podání zatím příliš nevzniklo. Mohlo by se tedy zdát, že herec není natolik zkušený, aby sám utáhl celou knihu, opak je ale pravdou. Jaromír Meduna patří ke stálým hostům Českého rozhlasu a velké množství titulů namluvil i pro nevidomé v Macanově knihovně.
 

V úvodu Opony Meduna sdělil, že posluchačům knížku přečte a svůj slib spolu se zvukařem Pavlem Kadlecem dodržel. U řady dnešních audioknih je bohužel příliš znát přítomnost natáčecího studia – posluchači je předestřen odhlučněný prostor, který svým nepřirozeným zvukem naznačuje prostředí, do kterého se konzument zvukového díla běžně nedostává. Pavel Kadlec se stereotypnímu způsobu nahrávání vyhnul. V záznamu je slyšet mírné echo, které však neruší, naopak se ve stereu odráží od stěn. Posluchač je tak přímo vtažen do konkrétní místnosti a pomyslně se tedy nachází v blízkosti Jaromíra Meduny. Mezi ním a interpretem tak může dojít k nečekanému propojení. Četba navíc plyne volně klidným tempem vyprávění, herec si nehraje na mistra v odlišování postav, nepřehrává, svůj hlas nepitvoří náročnými modulacemi, zbytečně text nedramatizuje, a především dbá na sdělení obsahu tak, aby myšlenky byly to hlavní, co si má příjemce z knížky odnést. Pouze Poirot si zachovává mezi diváky oblíbenou a roztomilou fistulku, která v kombinaci s civilním hlasem Meduny tvoří dialogy. Ty ostatně jsou zachovány i bez Hercula, rozlišení hrdinů je zde ale spíše intonačně naznačeno a pokud se objeví dva muži vedle sebe, jeden z nich je interpretem posazen hlouběji. 

Určitý a funkční kontrast tvoří hudební složka audioknihy. Přechody jsou do mluveného slova vkomponovány tak, že svou rozmanitou nástrojovou skladbou a melodramatičností podtrhují vážnost situace. Na rozdíl od většiny současných nahrávek, v nichž se ozvou až po posledním řečeném slově, jsou tu do přednesu přímo vmíchány. Posluchači jednak signalizují konec kapitoly, zároveň pomáhají udržovat rostoucí napětí. Snad se brzy dočkáme ve stejném provedení i dalších případů s Herculem Poirotem.