Zpět

Varovné zamyšlení

recenze, , 28.3.2018
Opuštěná společnost
V loňském roce vypustilo nakladatelství Paseka do českého knižního prostoru dva tituly, u jejichž zrodu stálo vítězství Donalda Trumpa. Ne snad, že by se myšlenky obsažené jak v Snyderově Tyranii, tak Taberyho Opuštěné společnosti tolik fixovaly na Trumpovu osobnost, ale coby „poučení z krizového vývoje“ této americké události slouží pro aktuální časy (a další dny) s nemalou naléhavostí.
Opuštěnou společnost šéfredaktora týdeníku Respekt pojí se Snyderovou útlou, avšak o to angažovanější výpovědí hned několik aspektů, které samotnou knihu i dostatečně charakterizují. Tabery pro kritickou reflexi současnosti s úmyslem dívat se dál využívá znalosti uplynulých dnů, respektive let a desetiletí. Moderní historie totiž ukazuje, bohužel až příliš přesvědčivě, jak se společenské jevy v časových sinusoidách vracejí do hry. Jak nejsme schopni, byť materiálů máme více než dost, se poučit a jak právě taková slepota k dřívějším chybám může být riskantní až nebezpečná.

Zatímco Snyder vytvořil spíše manifest o tom, jak proti riziku nebezpečí zabojovat či se mu ubránit, Tabery esejistickou formou přemýšlí, klade příklady, nevyhýbá se osobním obranám i „výpadům“, ale spíše nutí vše vnímat v širším kontextu. Opuštěná společnost tak působí spíše jako zdroj pro debatu intelektuálů, zatímco Tyranie významného historika Snydera může zafungovat i jako ostrý šťouch, který lze po kapitolách (s trochou nadsázky) sdílet přes sociální sítě.

Při hodnocení Opuštěné společnosti by se pravděpodobně literární kritik dokázal oprostit od svého vlastního postoje vůči tomu, co Tabery hlásá. Já si však dovolím uchopit vlastní dojem z knihy skrze to, jak moc s Taberym (ne)souzním.

Týdeník, který vede, mám mnoho let předplacený, a to právě i z důvodu, že ve valné většině případu sdílím podobné vidění světa – politické priority či ukotvení Česka ve světovém uspořádání. Taberyho texty, které se ohlížely směrem do české moderní historie, zejména k Masarykovi a Čapkovi, patřily v poslední době k tomu nejinspirativnějšímu. A to i přesto, že při čtení jsem se stěží mohl zbavit pachutě, že malost a nenávist, která k Čapkovi za jeho názory směřovala, je u nás znovu ve hře, často bohužel s původem v těch nejvyšších patrech vedení státu.

Tabery není historik a ani nepíše historickou práci, může si proto dovolit, tak jako ve svém časopisu, pojmenovat vlastní osobní postoj a skrze tuto perspektivu minulost a současnost hodnotit, komentovat, a vlastně i ponoukat čtenáře k zamyšlení a dost možná přehodnocení některých paradigmat. I když, troufám si tvrdit, že Taberyho text si přednostně přečtou stejně jenom ti, kteří podobné nahlížení už mají.

Knihu jsem si pořídil hned při vydání a s radostí uvítal, že se jí Bookmedia ve spolupráci s Audiotékou nedávno chopila a vydala ji i jako načtenou audioknihu. Zvukový formát jí totiž náramně sluší. Ne snad proto, že by Erik Tabery až tolik razil vypravěčský tón, svým způsobem je kniha plna různých faktografických údajů a odkazů. Nicméně ze stylu psaní se nezapře letitá publicistická zkušenost, díky níž je jazyk čtivý i ve chvílích zatěžkaných informacemi. Režisér Jakub Tabery, bratr autora knihy, ve spolupráci s mistrem zvuku Janem Kacianem velmi vhodně zpracovali text tak, aby byl ještě o poznání čtivější (do uší). Kniha má totiž dvojici interpretů. A zatímco hlavní text čte Jiří Dvořák, citace jiných zdrojů byla svěřena Ivanu Trojanovi. Pro pochopení a orientaci takové režijní vedení slouží velmi dobře, a to nemluvím o tom, že právě tito pánové mají barvy hlasů, které k sobě pasují. Jiří Dvořák má navíc zkušenost se čtením faktografické literatury, stačí si vzpomenout na sérii z rodu Přemyslovců.

I díky srozumitelné struktuře knihy a členění do tematických kapitol se dá poslouchat kniha dobře po částech, dokonce i s delšími přestávkami mezi nimi.

Kniha v době svého vydání mohla posloužit coby varování před parlamentními, respektive prezidentskými volbami. Ačkoliv se zdá, že její účinek nezafungoval, neznamená to, že by neměla nadále smysl. Je univerzálnější, než se možná zdá. A proto je dobré ji kromě té policové knihovničky mít raději po ruce i v digitální zvukové knihovně.