Zpět

Smrt na tekutých píscích

recenze, , 01.03.2016
Ostrov šedých mnichů
Nová kniha úspěšné české detektivkářky Michaely Klevisové, Ostrov šedých mnichů, se trochu nečekaně odehrává na mořském pobřeží. Kdo by se však těšil na sluncem zalité písčité pláže s davy turistů, bude překvapený. Jako se současné detektivky hojně nesou na vlně severské krimi školy, pluje příběh Michaely Klevisové na příboji Severního moře omílajícího nizozemský ostrov Schiermonnikoog. Ale nenechte se zmýlit – nejseverštější na této knize jsou právě okolní vody, příběh samotný se typově řadí spíše k románu Skála od Petera Maye.
Řídce osídlený ostrov po léta skrývá tajemství, které se místní policii nepodařilo rozkrýt. Na jeho plážích se před lety našlo tělo mladé ženy Gwen, kdo ji otrávil se však nikomu nepodařilo zjistit. Bude český kriminalista Josef Bergman úspěšnější? Na daleký holandský ostrov jej zavolala jeho dávná kamarádka Ingrid, česká soudní překladatelka, která se vdala za bohatého reportéra Johana Ruttena. A důvod požádat o pomoc šéfa pražské kriminálky měla více než pádný – její muž byl totiž právě nalezen na pobřeží bez známek života. Jak spolu souvisejí aktuální události s děním před několika lety?

Michaela Klevisová, jak objasňuje v epilogu knihy, sama v těchto krajích často pobývá. Proto není divu, že se rozhodla děj svého čtvrtého románu ze série s Josefem Bergmanem zasadit právě sem. I když spojila reálie dvou ostrovů dohromady, což trochu auru věrohodného prostředí snižuje, podařilo se jí pro českou detektivku vykouzlit nezvyklé prostředí liduprázdných písčitých pláží omílaných chladným mořem a sužovaných nápory silného větru. Ruku v ruce s tím jdou i svérázné povahy autorčiných postav, neboť ostrované tvoří společenství mnohem sevřenější, než je na pevnině obvyklé. I když se zde vyskytuje značné množství postav s nejrůznějšími nejen příbuzenskými vztahy, je jasné, že pachatele je třeba hledat v poměrně uzavřeném okruhu lidí. Aby to nebylo tak jednoduché, snaží se autorka čtenáře mást a svádět na falešnou stopu, což někdy vede k zamotání děje událostmi, které mnohdy se zločiny ani nemají přímou souvislost. Pro řešení kriminální zápletky jde sice o zbytečné odbočky, zároveň ale pomáhají barvitě prokreslit nejrůznější odstíny charakterů postav. Ostatně, z pohledu kriminalisty je vyprávěna jen malá část kapitol.

Děj se zpočátku trochu vleče, spíše než zločiny si vás získá charakteristika prostředí a postav. Kladem je střídání vypravěčů, kteří do příběhu vkládají své vlastní vzpomínky a motivace. Příběh samotný spíše jen tak spolu s mořskými vodami plyne a ke konci se na ojedinělé vlně přihrne řešení s překvapivým rozluštěním bez postupné gradace a téměř bez varování. Posluchač si ale musí v průběhu poslechu dávat pozor, aby neutonul v množství holandských jmen a v propletenci vztahů.

Samotná podoba audioknihy si stejně jako kniha zaslouží srovnání s Adělíčkářkou spisovatelky Camilly Läckberg – ostatně oba romány se díky nakladatelství Motto dočkaly i zvukové podoby. Zatímco ve způsobu pohledu na detektivní příběhy jsou jejich autorky naladěny podobně, ve zpracování audioknih se najde množství rozdílů. Ostrov šedých mnichů dostal pouze jedinou interpretku namísto mužského i ženského hlasu Andělíčkářky. Volba tentokrát padla na Kristýnu Kociánovou, pro kterou jde o audoknižní premiéru. Zvuková kulisa, která byla u Andělíčkářky až přebujelá, se u Ostrova šedých mnichů významně zklidnila. Ruchy se zde nevyskytují vůbec a zvukové předěly mají vhodné načasování a pomáhají vyvolávat napětí a budovat atmosféru. V pravý moment proříznou jinak souvislý tok vyprávění a posluchače donutí se v dramatické chvíli nad příběhem pozastavit. Rovněž kvalita zvuku je velmi dobrá a i když je paleta ruchů možná příliš rozmanitá, žádný z nich netahá za uši.

Samotná četba se nese v podobném duchu jako tempo příběhu – prostě plyne. I když si brzy na barvu hlasu Kristýny Kociánové zvyknete, její čtení zní monotónně a schází mu dynamika. Tempo četby se prakticky nezmění ani ve chvílích dramatické akce. Kniha je spíše namluvena, než umělecky zpracována. Interpretka většinu vět začíná stejnou polohou hlasu a končí jednotvárným poklesnutím, a to ať mluví kterákoliv z různorodých postav. Režisér Alexej Charvát měl také možná zpozornět v několika místech, kdy interpretka nerespektuje přirozenou stavbu souvětí a ignoruje čárky. V podobných chvílích by se hodilo více si ohlídat i práci s pomlkami, které nejsou vždy na správném místě. Přestože bohužel skoro všechny postavy mluví totožným tónem, nedochází naštěstí k přehrávání a nemístnému karikování. Nejlépe se Kristýna Kociánová cítí v pasážích, které odhalují vnitřní pocity ženských postav příběhu, do kterých se dokáže vcítit.
 
 
České detektivky se zatím v audioknižním prostředí příliš neprosadily. Ostrov šedých mnichů zaujme pozoruhodně vystavěným příběhem, který zapadá do specifického oddílu atmosférické moderní detektivky sázející na prostředí ležící stranou od rušného tepu civilizace. Michaele Klevisové se zde podařilo zbavit českých reálií do té míry, že posluchač může mít pocit díla některé známé zahraniční spisovatelky. Vůbec při tom nevadí, že zde spíše než o průběh vyšetřování jde o zajímavě načrtnuté postavy a postupné jitření starých ran, o kterých si jejich nositelé mysleli, že se dávno zacelily. Dejte české detektivce šanci třeba právě plavbou stránkami románu Ostrov šedých mnichů.