Zpět

Český kmotr

recenze, , 24.1.2017
Padrino Krejčíř - Žralok
Číst o Radovanu Krejčířovi jednotlivé novinové články může velmi snadno vést k bloudění bez naděje na pochopení celého kontextu. Vždyť jeho aktivity se v médiích vynořují už hluboko v devadesátých letech minulého století. Šance porozumět „Krejčířově universu“ tu však existuje – jen je třeba se prolouskat obsáhlou knižní trilogií Jaroslava Kmenty Padrino Krejčíř.
Jaroslav Kmenta patří mezi tuzemské investigativní novináře, v jejichž hledáčku se objevují nejrůznější nepravosti na domácí scéně, spojené zejména s hospodářskou kriminalitou. Od té však může někdy vést jen malý krůček ke zločinům – únosům nebo dokonce vraždám. Přesně do této „ligy“ patří i případ Křejčíř. Kmenta v roce 2014 vydal první svazek z plánované trilogie, jež Krejčířovo podnikání podrobně mapuje od samého počátku až po jeho působení v Africe. Rozhodl se začít tím nejaktuálnějším, a tak první díl nese podtitul Afričan a zabývá se právě onou kapitolou, kdy Krejčíř utíká do Jihoafrické republiky. Nicméně nežije si zde jako nějaký řadový uprchlík. Naopak. Stává se jedním z nejvýznamnějších gangsterů, který do svého byznysu začlení i obchod s drogami, a také „kmotrem“, kolem něhož se až příliš často začínají objevovat případy zmizelých podnikatelů či mafiánů.
 

Afričan otevírá trilogii co do událostí sice nechronologicky, tzn. trilogie začíná od konce, na stranu druhou pro Padrino Krejčíře jde o výbornou strategii. Afričan je totiž nejméně obsáhlý a nejvíce „dějový“. Kmenta v případě tohoto dílu utvořil spíše atraktivní thriller, gangsterku, poutavou už svou lokalitou, stejně jako rozhodnutím opírat se zejména o vyprávění jednoho z nejbližších Krejčířových lidí. Nevýhoda spočívá ve stáří knihy. Ačkoliv ji tehdy Kmenta vypustil do světa z důvodu zachycení aktuálního obrazu kolem Krejčíře, za tři roky se situace zase posunula dál – a neškodilo by, aby Kmenta knihu aktualizoval. Už třeba kvůli vydání ve zvukové podobě.

Jestliže působí Afričan jako ideální otvírák, pak následující dva díly mohou nemálo čtenářů či posluchačů zklamat. To z důvodu, že Kmenta „přehazuje výhybku“ a mnohem pečlivěji mapuje události, které se i ne zcela přímo Krejčíře týkají. Druhý díl Gangster a zvláště pak třetí Žralok pozbývají vyprávěcí atraktivnosti, kterou autor mění za čím dál profesionálnější publicistiku. Neexistuje mnoho podobných příležitostí, jak proniknout do českých divokých podnikatelských devadesátých let. Kmentova žurnalistika se vybrušuje (ostatně, lze to vypozorovat i z jeho působení v magazínu Reportér). Dokáže být i na malém prostoru věcnější a informativně vlastně bohatší, především však hodlá pracovat s větším počtem zdrojů a zasazovat ústřední „dějovou linku“ do kontextu. Z tohoto pohledu představuje trilogie (a zvláště pak poslední díl) výbornou práci. Z pohledu čtenářského zážitku však musíte počítat s tím, že budete dost možná zahlceni informacemi, uvíznete v síti onoho kontextu, bude vám scházet rytmus a dynamika Afričana, kde se stále něco dělo. Druhý a třetí díl totiž do samotného vyprávění vpouští celou řadu doplnění, výčtů, seznamů, které při čtení třeba tolik nevadí, při poslechu mohou ale hodně udolávat pozornost (např. výpis návštěv Krejčíře ve vězení).
 

Zvuková podoba trilogie o Krejčířovi s sebou nese úskalí jakékoliv literatury faktu. Na koncentraci je náročnější, člověk aby si kreslil mapy, aby mu neunikla některá propojení. Přesto výhodou Kmentova přístupu také je, že se přeci jen snaží, aby onu složitost vztahů a událostí co nejvíce pochopil i laik, který se dosud podobné tematice nevěnoval. Kmenta tak většinou podstatné informace opakuje, dělá resumé, zdůrazňuje, co pro ústřední postavu je tím hlavním.

Audiotéka, která audioknihu Padrino Krejčíř vyrobila, oslovila Pavla Rímského, ostříleného profesionála s dlouholetými zkušenostmi s televizní dokumentaristikou. Rímský dokáže předkládat informace tak, aby byly maximálně srozumitelné, respektive zachytitelné ve svém neustálém toku. A kde mu to text alespoň trochu umožňuje, podsouvá emoční zabarvení a poslech zatraktivní. Asi by ale neškodilo, kdyby Audiotéka, jak se o to v závěrečném dílu pokusila, ještě více napomohla ke zpestření poslechu – a to prostřednictvím zvukové stránky. Hudební motivy by mohly lépe předělovat jednotlivé kapitoly nebo motivy v nich.

Počítejte, že celkový poslech o délce přibližně 37 hodin vám může řádně zamotat hlavu. Má zkušenost je taková, že jsem se od poslechu vlastně nemohl dost dobře odtrhnout – Kmentovy práce si moc vážím a opravdu mě zajímaly všechny ty souvislosti, které se s Krejčířem pojí, na straně druhé jsem cítil, jak mozek dostává zabrat. Nehledě na to, že pokud trávíte takovou dobu „s Krejčířem“, nemůže vás překvapit ani to, že budete mít obavu, abyste jej doma nepotkali, jak si dělá tousty ve vaší kuchyni. I přes veškerá varování co do náročnosti poslechu (kvůli faktografické obsáhlosti a „zašmodrchanosti“ událostí) lze považovat vydání této trilogie ve zvukové podobě za dobrou zprávu. A připojuji přání, aby audioknih takového žánru vycházelo u nás víc a víc.