Zpět

Mercedes pana Kinga

recenze, , 29.6.2018
Pan Mercedes
Na podzim roku 2017 přišlo audioknižní vydavatelství OneHotBook s monumentálním hororem Stephena Kinga To, který letos sklidil vavříny v anketě Audiokniha roku. Více než padesátihodinová nahrávka nemá v tuzemských končinách obdoby, nepočítáme-li několikadílné ságy. Necelé dva měsíce od ocenění „Toho“ se k posluchačům lačným po psychothrillerech, dostává další King v podobě první ze tří knih s vysloužilým detektivem Billem Hodgesem, Pan Mercedes.
Příběh začíná zostra. Kdosi najede automobilem značky Mercedes do shromáždění čekatelů na práci, osm jich zabije, další zmrzačí. Následně detektivovi ve výslužbě Hodgesovi, který se utápí v nicotě a chlastu a pohrává si s myšlenkami na sebevraždu, přichází poštou vychloubačné doznání údajného pachatele tohoto masakru. Dopis má bývalého policistu dohnat k odpovědnosti, k odchodu ze života, namísto toho ale Hodgese vybudí k odhodlanému pátrání po nebezpečném psychopatovi, který se patrně chystá provést další čin. Zatímco čtenář šílencovu identitu a jeho myšlenkové pochody postupně poznává, detektiv musí všechny indicie rozkrýt. Hra na kočku a myš začíná a nedá posluchači vydechnout po celých 17 hodin.

Stejně jako Kingovo To, i Pan Mercedes je režírován Hynkem Pekárkem. Tvůrci obsadili dva hlasy – linii s detektivem Hodgesem načetl Jan Kanyza, tu s vyšinutým jedincem pak Kajetán Písařovic. Oba interpreti mají zkušenosti s četbami v rozhlase, Písařovic navíc i s načítáním zvukových knih pro nevidomé. A oba se svých partů zhostili s plným nasazením.
 

Kanyzův Hodges je unavený morous, zároveň ale správňák a v případě nutnosti i gentleman. Pomalejší tempo četby podtrhuje detektivův důchodový věk, jeho únavu ze všeho a ze všech. V dialogických partech Kanyza ožívá, ty mu svědčí. Písařovicův Brady je naprosto vyšinutý psychopat, chrlící své myšlenky s urputnou kadencí, ve vypjatých situacích se zajíká, zní vztekle.

Hudební a ruchová složka má odpich – kytarové rify, rockové prvky, startující a prudce se rozjíždějící auto. Skvěle navozuje například živelnou atmosféru davového šílení na koncertu popové kapely.

Symbióza tvůrců, interpretů a hudby rovná se poctivá audiokniha přinášející nezapomenutelný prožitek. Jedinou výtku a doporučení k dalším dílům mohu směřovat k nejednotné výslovnosti jména hlavního hrdiny. Kanyza se ho snaží číst s americkým přízvukem, občas však slyšíme „Hodžes“, jindy „Hadžes“, pak zase „Hadžis“. Vzhledem k dokonalé celkové atmosféře audioknihy se však taková drobnost lehce ztratí.