Zpět

Přiostřuje

recenze, , 6.9.2017
PAX: Sluhové zla
OneHotBook pokračuje ve vydávání PAX, švédské knižní série pro mládež, a přichází s pátým dílem výstižně pojmenovaným Sluhové zla. Do Mariefredu totiž skutečně něco přijde – a tentokrát už to začne být otázkou života a smrti...
Předchozí díly již dostatečně vykreslily profil ústředních hrdinů, chlapců Alrika a Vigga a poněkud svérázných dospělých kamarádů Estrid a Magnara. (Zapomeňte na hodné tetičky, co vám dají bůra na zmrzlinu – Estrid s Magnarem zapojují ve volných chvílích kluky do boje s černou magií.) Do děje vstoupila i (zatím stále nejednoznačná) dívka Iris, jejíž divoké dredy budou tím nejvíc normálním, co by ji charakterizovalo. Za první čtyři epizody jsme už stačili potkat nejednoho zástupce Zla (a to fakt s velkým Z), jak to ale vypadá, autorské duo Larssonová-Korsellová si to zlověstnější teprve na nás připravuje.

Dokazuje to ostatně aktuální novinka. Sluhové zla otevírají dveře velmi nepříjemným duchům, přestává být legrace a nějaké klučičí spory ve škole musejí jít stranou. Lidé už mohou totiž umírat (a ano, umírají).
 

Čtení se i tentokrát zhostil Jan Vondráček, který se nikterak nevyhýbá rozličným řečovým gestům – postavy tak rozlišuje nejen barvou hlasu, ale i typickými vlastnostmi, které se s chováním hrdinů pojí. Dojde na různorodé dýchání, úšklebky či tiky, pochopitelně i charakteristiky spojené se stářím postav. Vondráček velmi dobře ztvárňuje náctileté chlapce jako i postaršího „strýce“ Magnara, který by hlasem mohl řezat lesy. Osobně mám ovšem velký problém s Iris. Dredatá holka, která očividně zvládá magii lépe než Estrid (byť bychom to zpočátku netypovali), má v podání Jana Vondráčka rozbitou intonaci. Její melodie a výška se neustále mění, tedy přeskakuje, jako by snad mělo jít o mutujícího chlapce nebo parodii na trošku úlisnou stařenku. Ať jsem se snažil sebevíce, u této hrdinky (notabene, když si ji spojím s ilustracemi tištěného vydání) se mi zdá Vondráčkův způsob interpretace více než nevhodný.

Až nyní, při poslechu pátého dílu, jsem si všiml ještě dalšího aspektu, který mě bohužel rušil. Vondráček u dialogů (většiny, ale ne všech) postav mluví nepoměrně důrazněji, než když funguje coby vypravěč. Vlastně ani nepřekvapí, že nejcitelněji lze tento rozpor slyšet v případě Iris, ale i u dvojice ústředních hrdinů. Interpret přechází od svého hlasu k hlasům postav, s tím však mění bohužel až příliš intenzitu projevu.

Největší slabinou aktuálního PAXu je ale fakt, že musíme čekat na další díl. Spisovatelky to hold s cliffhangery pekelně umí.