Zpět

Pozor na lekníny

recenze, , 8.9.2014
Pěna dní
Přiznávám, že ačkoliv už od střední školy dokážu správně přiřadit ke jménu Boris Vian titul Pěna dní, román samotný mi až donedávna unikal. Celá ta dlouhá léta jsem vystačil s povrchní znalostí nabytou patrně v některé z hodin českého jazyka nebo snad dokonce až o svatém týdnu, kdy byl vytoužený konec studia na průmyslovce na dohled. Teprve až nyní jsem mohl propadnout Vianově neskonalé imaginaci, jeho smyslu pro humor a absurditu, fantazii a schopnosti dokonalé práce s psaným textem.
Nezkrácenou nahrávku Vianovy Pěny dní vytvořilo Občanské sdružení Mluvící kniha už v roce 2002 pro potřeby zrakově postižených. Díky péči vydavatelství Tympanum přichází teď tatáž nahrávka na komerční trh a už při zběžném poslechu je jasné, že mezi dalšími audioknihami může velmi dobře obstát. Nejenže není třeba mít sebemenší obavy z její technické kvality - tu drží Mluvící kniha i Tympanum na velmi slušné úrovni, posluchače dokáže Pěna dní zaujmout především excelentním interpretačním výkonem Ladislava Mrkvičky.

Snažím se v recenzích opakovat pokud možno co nejméně, ale v Mrkvičkově případě nemohu jinak. Stejně jako například v Mandolíně kapitána Corelliho či Čtvrté ruce stejného vydavatele, nebo třeba v audioknižní verzi Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, kterou vydal Radioservis, či v desítkách dalších četbách či dramatizacích, odevzdává Ladislav Mrkvička výkon, který ho pasuje mezi špičky mluveného slova. Znovu a znovu musím obdivovat lehkost s jakou dokáže text převyprávět, jeho laskavost v hlase i umění oddělit od sebe jednotlivé postavy.

Ruku v ruce s interpretačním výkonem ale pochopitelně musí jít kvalitní literární předloha. I to je v případě Pěny dní bezezbytku splněno. Vianův příběh je fantaskní alegorií o životě a smrti, o pomíjivosti štěstí, o neskonalé lásce až za hrob. Je napsán dokonale barvitým jazykem (v překladu Svatopluka Horečky), zpočátku nadšeně bezstarostným, později dojemně bezmocným. Autor zcela samozřejmě pracuje s nereálnými věcmi, činnostmi a místy, aby smazal spojení s konkrétní dobou a poukázal na skutečnost, že štěstí, láska, bolest i smrt patří k životu v jakékoliv společnosti, jakémkoliv místě a jakékoliv čase.

Pěna dní má nezaměnitelnou atmosféru, kterou díky procítěné interpretaci může dokonale vstřebat i audioknižní posluchač. Zde je snad na místě postesknout si, že se Tympanum při úpravě původní nahrávky nerozhodlo přidat k Mrkvičkově přednesu hudbu. Vždyť Vianova předloha si vysloveně říká o skladby Duka Ellingtona a jsem přesvědčen, že jejich citlivé včlenění do už načteného textu by audioknihu posunulo na novou úroveň.
 

Naopak vyzdvihnout je třeba grafickou podobu obalu. Ondřeji Fučíkovi se kombinací motivu ženského těla a výrazného květu leknínu, barevnými úpravami a vhodně zvoleným písmem podařilo vytvořit koláž, která s celým příběhem dokonale souzní. Díky němu CD na pultech s audioknihami zcela jistě nezapadne.

Tentokrát tedy ode mne uslyšíte jednoznačné doporučení: audioknižní Pěna dní je vydařeným zpracováním světově proslulé románové předlohy. Díky interpretaci Ladislava Mrkvičky se posluchač nejenže nebude ani minutu z celkových šesti a půl hodiny nudit, ale vstřebá Vianův text v úchvatné formě.