Zpět

Pětadvacet tisíc vteřin jednoho života

recenze, , 01.11.2018
Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek
Jméno Martina Rajniše je většinové společnosti spíše neznámé. Když však přijde řeč na obchodní dům Máj, našlo by se jen málo těch, kteří na tuto výraznou pražskou stavbu nenarazili a neměli na ni žádný názor. Martin Rajniš nenesl její kritiku ze stran laické veřejnosti lehce, je totiž jejím spolutvůrcem. Zkrátit jeho příběh pod heslo „architekt, který postavil Máj“ by ale byla škoda. Životní osudy tohoto nevšedního člověka jsou totiž natolik zajímavé, že pohltí i ty, kteří o tento obor zatím nejevili zájem. Mnoho let strávil na moři, cestoval po pouštích i pralesech a o svých zážitcích umí poutavě vyprávět.
Rajniš se svůj život před dvěma lety rozhodl vylíčit v knize nazvané Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek, napsané spolu s Magdalenou Šebestovou. Zásluhou vydavatelství Kristián Entertainment vychází tato autobiografie v rámci akce Velký audioknižní čtvrtek i ve zvukové podobě. Shodou okolností trvá téměř sedm hodin, tedy symbolických pětadvacet tisíc vteřin. Pokud se do poslechu pustíte, nebudete litovat. K zajímavému obsahu se totiž připojilo i neméně zdařilé zpracování.
 

Dominantním hlasem audioknihy je na první pohled trochu překvapivě Jiří Lábus. Ten sice patří mezi oblíbené interprety, posluchači ho však mají zaškatulkovaného spíše mezi humornou a dětskou literaturu. Režisérem nahrávky byl ale Jan Jiráň, který s hercem s oblibou dlouhá léta spolupracuje, a není proto divu, že mu bez obav svěřil i tuto netypickou úlohu.

Z hlasu Jiřího Lábuse zpočátku leckomu možná připadne, že poslouchá knihu typu Mikulášových patálií. Koneckonců nebude tak daleko od pravdy – úvodní kapitoly věnované architektovu mládí v lecčems příběhy malého rošťáka připomínají. Rajniš byl již od dětství rebelem a nezkrotným svobodomyslným živlem, s nímž to jeho okolí nemělo vždy jednoduché. Tato charakteristika mu ostatně vydržela až do dnešních dnů. A přestože, jak sám říká, školu nesnášel a málem ji nedokončil, po letech se sám stal profesorem a vyučoval v prestižním Ateliéru I na VŠUP v Praze. Lábusovi se podařilo do vyprávění psaného často hovorovým až slangovým jazykem přenést Rajnišovu živelnost, s níž kontrastuje až upjatá důstojnost jeho otce, zachycená formou výňatků z jeho deníků. Tyto citace jsou od architektova vyprávění odlišeny nejen změnou interpreta (čte je Jaromír Meduna), ale i zvukovým efektem.

Audiokniha je přehledně rozdělena do kapitol, chronologicky líčících období Rajnišova života, takže se ve vyprávění posluchač neztrácí a přirozeně postupuje od dětských let až po dnešní dny. Klavírní hudební doprovod je nečekaně nenápadný, téměř v protikladu k často bouřlivým událostem, popsaným v knize. Navozuje pohodovou atmosféru a koresponduje s architektovým optimismem a citlivou uměleckou duší, kterou se ale většinu času snaží skrýt za drsnou masku buřiče. Při poslechu člověka napadne, jak by asi znělo jazykově svébytné vyprávění přímo z autorových úst. Malou nápovědu může poskytnout krátký epilog, v němž Rajniš shrnuje svůj pohled na architekturu. Co oproti školenému Lábusově hlasu ztrácí na vytříbenosti, dohání autentičností projevu.

V audioknize Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek by se mohl Martin Rajniš věnovat své bohaté tvorbě, v níž od velkých a technologicky složitých staveb přešel v posledních letech ke zcela opačnému protipólu, totiž ekologicky šetrným stavbám z přírodních materiálů. Mohl by se chlubit svými oceněními i komerčními úspěchy. Místo toho s nadhledem glosuje své životní eskapády a přináší inspirativní myšlenky, které za více než pětadvacet tisíc dní na cestě životem nasbíral.