Audioknižní vydání je Skleněnému pokoji hodně podobné: režijní otěže opět pečlivě drží Jitka Škápíková, grafická úprava obalu má podobný styl. Výrazné hudební předěly mají tentokrát náladu beatovou, až bluesovou. Na své si ale přijdou především příznivci vícehlasé četby.

Komorní příběh, shodou náhod zasazený do období, kdy zhruba končí hlavní dějová linka Skleněného pokoje, nás seznámí s dvěma různorodými páry, které by se za normálních okolností možná nikdy nepotkaly a když, tak spíše v Británii. Jejich životní cesty se ale díky náhodám protnou právě v Praze, v době nadějí upínajících se k socialismu s lidskou tváří.

Vyprávění začíná u seznámení se dvěma studenty Oxfordu, volnomyšlenkářskou Ellie 
a „slušňákem“ Jamesem, kteří se společně vydají na přátelské prázdninové putování celou Evropou. Jejich značně turbulentním vztahem, kdy oba postupně hledají tu pravou podobu porozumění, sounáležitosti a lásky, provází posluchače mladý, rozpustilý a uvolněný hlas Roberta Hájka. Do osudů britského diplomata Sama, působícího právě v dubčekovském Československu, zahrnujících jeho vzplanutí k mladé české studentce Lence Konečkové, vtiskl potřebnou dávku ironie, dramatu, charismatu a důstojnosti Jan Teplý a vytvořil tak příjemný kontrast k Hájkovým kapitolám.
 
Nahrávka obsahuje jedno překvapení, kterým je nikde v bookletu neuvedený ženský hlas, provázející jak uvozením jednotlivých částí, tak zejména menšími vedlejšími „historickými okénky“. Hlas patří přímo režisérce Jitce Škápíkové. Berme to jako sympatický podpis, podobný tomu, jakým si dabingoví režiséři označují svá díla přečtením závěrečných titulků. Navíc se Škápíková interpretačně postarala i o jeden ze silných momentů příběhu.

Opět můžeme obdivovat pečlivou Mawerovu práci s československými i světovými reáliemi (jakkoli například malý odkaz na rockovou operu Jesus Christ Superstar musíme spíš brát jen jako současné přirovnání – v srpnu 1968 ještě neexistovala ani jako koncepční album), vstupujícími do děje nenápadně, ale o to účinněji. Stejně tak je nutno přiznat, že oba úhly pohledu na okupaci Československa, jak ze strany zahraničních studentů, tak hlavně zahraničního politika, navíc ze „západní“ části železné opony, jsou na poli dokumentární fikce osvěžující. Přesto by si zejména „oxfordská linka“ zasloužila být zpracována trochu přímočařeji. Leccos však vynahradí působivé finále.
 
I když v porovnání se Skleněným pokojem není tentokrát způsob Mawerova vyprávění zcela strhující a občas je naopak rozvláčnější, lze se díky pečlivé interpretaci nad literárním kolísáním tempa dobře přenést. Audioknižní Pražské jaro jistě bude příjemnou záležitostí právě pro nadcházející letní měsíce.