Nečekejte žádnou selanku na téma, kterak se prosté děvčátko z Prostějova do světa modelingu dostalo, byť i o tom je v knize řeč. Autorka sleduje hlavně příběh malé Pavlíny a jejích rodičů, kteří se rozhodnou po srpnové okupaci roku 1968 emigrovat do Rakouska, aby se nakonec usadili ve Švédsku. Utečou ale bez své dcerky a s nástupem normalizace už nemají šanci dostat své dítě přes zadrátované hranice. Proto se po několika letech zmaru matka rozhodne podstoupit riskantní misi, která by vedla ke shledání celé rodiny.

Příběh je napsán velmi poutavě, sugestivně, je nazírán jak dětskou optikou, tak i pohledem samotných rodičů. Pokud by se dnešní mladá generace měla nenásilnou formou dozvědět, jak to v totalitním Československu chodilo, jaké propastné rozdíly byly mezi východním blokem a západem, je Případ Pavlína ideální příležitostí. Stejně tak ideální se ukázala volba interpretky, herečky Petry Špalkové. Pod režijním vedení Evy Spoustové dává do četby vše, co kniha vyžaduje: se všemi nuancemi vyjadřuje emoce, nadšení, vztek, strach, umanutost, sobeckost.
 
Nahrávka je rozdělena na kapitoly a podkapitoly – co datum či určité časové období, to jeden track. Takové rozčlenění má určité úskalí, kterým je hudba. Mnohé části jsou velmi kratičké a neustálé opakování obdobného motivu se při počtu devadesáti tracků začne časem poněkud zajídat. A nepomůže ani to, že Ravenova hudba je melodická a velmi chytlavá. Hlasitost u některých tracků je nevyvážená, ve střizích jsou slyšet mírné lupance, v jedné kapitole je zvuk dokonce mírně přebuzený. Ve své podstatě jsou to ale drobnosti, které se dají, s ohledem na tak strhující text a interpretační výkon, lehce tolerovat.

Petra Špalková touto četbou dokazuje, že se už plně etablovala jako interpretka audioknih. Vydavatelství Tebenas volbou textů a interpretů zase dokazuje, že je významným hráčem, který by neměl být přehlížen na úkor těch „provařených“ vydavatelství.