Zpět

Případ tápajícího detektiva

recenze, , 13.2.2017
Případ pohřešovaného
V izraelském Cholonu, šedivém předměstí Tel Avivu, přijde na policejní stanici matka ohlásit, že se její šestnáctiletý syn Ofer nevrátil domů. S mladíkem doposud nebyly žádné problémy, a proto přítomný detektiv Avraham Avraham ženu uklidňuje, že se chlapec brzy vrátí sám. Jak však dny plynou a Ofer se stále pohřešuje, musí policie chtě nechtě spustit pátrání. Ani sami vyšetřovatelé však netuší, kde začít, a co vlastně hledat. Mají pátrat po skrývajícím se chlapci, nebo po jeho mrtvém těle? Když už se zdá, že se není v případu čeho chytit, objeví se na scéně podivínský Oferův učitel, Ze'ev Avni, který chce být vyšetřování za každou cenu přítomen. Co o chlapci ví?
Jméno izraelského autora Drora Mišaniho, jenž za svou prvotinu Případ pohřešovaného stihl během tří let posbírat řadu literárních cen, je u nás prakticky neznámé. Mišani se sám navíc považuje spíše za literárního vědce, kterého k napsání vlastní detektivky motivoval blízký vztah k tomuto žánru. Kdo by v jeho knize čekal akci, postupně se vršící kupu mrtvol a tajuplné symboly, které po sobě vrah zanechává, byl by na špatné adrese. Právě autorův teoretický základ a vztah k literatuře se nejvíce odráží na pozvolném stylu vyprávění, ve kterém nehrají roli šokující momenty, ale psychologie postav a intenzivní vhled do života Evropanům vzdálené společnosti.

Stejně jako dnes populární severští hrdinové, má i detektiv Avi Avraham také trochu rozházený osobní život. Na rozdíl od nich však ani zdaleka není neomylným superhrdinou. Vyšetřování se mu příliš nedaří posunout ke zdárnému výsledku, drží se svých postupů a teorií, zatímco přístup jeho kolegů zřejmě přináší více ovoce. Pro Aviho je pátrání nikoliv zběsilou honbou za pachatelem, ale mapováním osobností podezřelých, svědků i samotné oběti. Myslí si, že zločin mívá hluboké kořeny a je často osobní tragédií nejen pro pozůstalé, ale i samotné pachatele a jejich blízké.
 

Pro posluchače připravila Případ pohřešovaného jako audioknihu Audiotéka. Pod režijním vedením Miloše Vrány se svým hlasem o příjemný posluchačský zážitek postaral herec Aleš Procházka. Práce s mikrofonem je pro něj takřka rutinou, v rozhlase i při četbě audioknižních detektivek není žádným nováčkem. Ačkoliv Audiotéka často volí neoposlouchané hlasy, právě u takto nezvykle střižené detektivky je zkušený interpret vítanou pomocí. Kromě známého hlasu totiž udržuje posluchačovu pozornost po dlouhou dobu jenom nezodpovězená otázka, co se s pohřešovaným chlapcem doopravdy stalo. Naštěstí se tvůrcům podařilo zaujmout i bez toho, aby v knize musely být drastické scény a zběsilé tempo, které by navíc Aleši Procházkovi snad ani neseděly.

Úvodem a závěrem nahrávky se nese rozsáhlá orchestrální melodie, rámující jinak takřka čistou četbu. Její kapitoly jinak dělí pouze krátký předěl, který se bohužel beze změny opakuje a svým motivem s laděním knihy příliš nesouzní. Alespoň se však dnes už v Audiotéce hudby nebojí.

Případ pohřešovaného nejspíše nezaujme ty, kteří hledají akční příběh plný napětí a násilí. Mnohem lépe funguje jako studie života na Blízkém východě, zaměřená na jeho temnější stránky. Jde o pozoruhodné dílo, psychologický román s kriminálním motivem. Překvapuje jednoduchou přímočarostí zápletky, zasazenou do nezvyklé konstrukce zvláštních charakterů postav. Detektivek, v nichž sám autor přiznává vyšetřovatelovy chyby a nedělá z něj nepřirozenou karikaturu, příliš není. I když ani tady si autor neodpustil trochu výstřední momenty, zejména postavu učitele Ze’eva, působí nová detektivka uvěřitelně a svěže. A v načtení Alešem Procházkou se i dobře poslouchá.