Zpět

Správní chlapi to tak prostě dělají

recenze, , 12.09.2014
Psi z Rigy
Podruhé Henning Mankell, podruhé Kurt Wallander, podruhé Jiří Vyorálek, podruhé slušná porce napětí v detektivce ze staré školy. Audioknižní vydavatelství OneHotBook má rozjeto hned několik kriminálních sérií - své posluchače postupně zásobuje případy Joony Linny, Harryho Holea, Carla Mørcka či Fina Macleoda a to prostřednictvím nepřeslechnutelných hlasů Pavla Rímského, Hynka Čermáka, Igora Bareše nebo Jiřího Dvořáka. Nejnověji představuje také detektivky o generaci starší - ne snad věkem autora, spíše dobou jejich vzniku.
Švédský spisovatel Henning Mankel vydal první případ komisaře Kurta Wallandera Vrazi bez tváře už v roce 1991, tedy v době, kdy se jeho výše jmenovaní kolegové na svou autorskou dráhu teprve chystali. Dnes z jeho raných románu dýchá atmosféra dob minulých, kdy vyšetřovatelé neměli k dispozici mobilní telefony, internet ani centrální registry a metody jejich práce měly často blíže k Maigretovi než k současným hrdinům. Jejich počínání bylo rozvážné a k divočejší akci se odhodlali jen zřídka. Ostatně o volnějším plynutí tehdejšího pátrání se mohou přesvědčit i čeští posluchači - audiokniha Vrazi bez tváře vyšla letos v únoru. Nyní na ni navazuje další, s případem nazvaným Psi z Rigy.

V něm se komisař Wallander při pátrání po totožnosti mrtvol, které člun přinesl k pobřeží Švédska, dostává do hlavního města Lotyšska v době po pádu Sovětského svazu. Ze strany místní policie se setkává jen se směsicí mlžení, předstírání a polopravd a tak se rozhoduje spletený případ rozuzlit sám. Jeho urputnost ho sice dostane do velmi nepříjemných situací, ale právě díky ní dokáže případ dotáhnout až do konce. Alespoň sám pro sebe. Psi z Rigy jsou svým námětem spíše politickým thrillerem v němž není až do konce jasné, kdo stojí na jaké straně. Mankellovi se v nich podařilo navodit dokonalý pocit všudypřítomného strachu a nejistoty panující v postkomunistické zemi na počátku devadesátých let. Proti Vrahům bez tváře jsou Psi více ucelenější, přesto se v nich, alespoň okrajově, dostane i na Wallenderův osobní život.

Oba mankelovské audioknižní tituly v režii Michala Bureše přečetl herec Jiří Vyorálek. Tento muž širokého hereckého rejstříku a neobyčejného charismatu má bohaté zkušenosti s rozhlasovou tvorbou (zejména brněnského studia Českého rozhlasu) a jeho výkon se tak dá označit jednoznačně za profesionální. Zasmušilý, líně unavený hlas se k Wallanderovi hodí, ostatní postavy dokáže Vyorálek velmi dobře odlišit. Východní akcent, který dodal do výslovnosti litevských policistů, je názornou ukázkou možností a předností audioknžních zpracování.

Stejně nápaditá je i hudební složka - mimo původních motivů, sloužících především pro oddělení jednotlivých celků, totiž obsahuje také několik úryvků z árií komisařovy oblíbenkyně Marie Callasové. Jde o drobný detail, který ale významně zvyšuje autenticitu nahrávky a zpříjemňuje její poslech.
 

Audioknižní verze Mankellových detektivek mají stejnou grafickou úpravu jako nová knižní vydání českých překladů brněnského nakladatelství Host. Dochází tak k jasnému vizuálnímu sjednocení knižní a audioknižní podoby, což je pro posluchače a čtenáře jednoznačně dobré.

Milovníci audioknižních detektivek už Psy z Rigy určitě zaregistrovali, pokud však stále váhají nad jejich pořízením, budiž jim tato recenze ku pomoci. Autor předlohy, režisér i interpret zvukové podoby odvedli profesionální práci odpovídající nasazení komisaře Kurta Wallandera. Správní chlapi to tak prostě dělají.