Zpět

Páně Robina zbojníka veliký propadák

recenze, , 23.4.2017
Robin Hood
V rozhlasovém a audioknižním kánonu už není mnoho hrdinů, které již tvůrci „nesemleli“: hned dvojí kvalitní zpracování získal Hrabě Monte Christo (v roce 1967 jej jako třídílnou inscenaci natočil Jan Berger s Radovanem Lukavským v titulní roli, v roce 1983 pro změnu Jiří Horčička s Pavlem Soukupem pro firmu Supraphon), Tomáš Vondrovic v roce 1989 zvukově zhmotnil Fantoma opery, v dramatizaci a režii Jana Fuchse se z mořských vln vynořil i Robinson Crusoe v podání Václava Postráneckého... o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi ani nemluvě; v šedesátých letech dobrodružné příběhy Karla Maye zdramatizoval Jaromír Ptáček pod názvem Zpěv o Vinnetouovi, v osmdesátých je pro Supraphon realizoval Tomáš Vondrovic s nezapomenutelnými Borisem Rösnerem a Petrem Kostkou v hlavních rolích.

Nejslavnější hrdinové jsou už zkrátka přebráni a nezbývá jich mnoho k tomu, aby rozezněli éter či MP3 přehrávače dobrodružství lačných posluchačů. A přece se jeden dosud záhadně vzpíral a schovával na stránkách románu, případně na pásech filmu a videokazetách: Robin Hood.
Je to překvapivé, obzvlášť vzhledem k neuvěřitelnému úspěchu stejnojmenného televizního seriálu z konce osmdesátých let, který velmi funkčně propojil dobrodružné a milostné motivy klasického příběhu Howarda Pylea. Ale je to tak: Robin Hood se ve zvukové podobě mezi své posluchače vydává až letos. A bohužel je nutno říci, že nepříliš šťastně.
 

Problém supraphonského nastudování tkví už v samotném scénáři (ten napsal režisér nahrávky Ivan Rössler); chceme-li prezentovat posluchačům dobrodružný příběh známého zbojníka a jeho veselé, ale neohrožené tlupy, není nejlepší nápad posadit je okolo krále Richarda Lví srdce a nechat je všechny napínavé příběhy odvyprávět. Lépe jim sluší klasické lineární vyprávění plné napětí a dobrých hereckých výkonů. Těch se tu také nedostává, dialogy šustí papírem a sám David Matásek v titulní roli je toporný a bez charismatu, které by Robinovi Hoodovi rozhodně chybět nemělo. S nedobře napsaným textem ale zápolí i zkušenější spíkři jako Miroslav Táborský či Pavel Rímský – a Bohdan Tůma bohužel působí jakoby si odběhl na hodinku z dabingového studia.

Snad vám tento odsudek může připadat příliš příkrý; v tom případě vám nic nebrání v tom, abyste si jej ověřili osobním poslechem zakoupené nahrávky. Autor této recenze se však domnívá, že – srovnáme-li Rösslerovu nahrávku s nahrávkami vyjmenovanými v úvodu – dnes už prostě nestačí to, co v upoutávkovém textu Supraphonu řekl David Matásek: že „v lese se mluví jinak, v hodovní síni se mluví jinak, na postavu, která je od vás dvacet metrů, se mluví jinak, než na ženu, která stojí hned vedle vás“.