Zpět

Skotská trilogie se uzavírá

recenze, , 4.6.2015
Šachové figurky
Jen velmi zřídka se objeví knižní titul, kdy chuť si jej okamžitě přečíst mnou cloumá, ale nepolevím, neboť vyčkávám až na její zvukovou verzi. OneHotBook si sice se zpracováním závěrečného dílu tzv. skotské trilogie Petera Maye (nakl. HOST) dalo načas, s ohledem na dosavadní nadstandardní kvalitu prvních dvou částí mi však toto čekání nevadilo. Těšil jsem se.
A začnu nejprve poněkud nevesele. Fakt, že jak Skálu, tak následně Muže z ostrova Lewis řadím mezi vůbec to nejlepší, co jsem v posledních dvou letech četl/slyšel, významně nadhodnotil mé očekávání. Na Šachové figurky jsem čekal jako na literární dar a nebudu zastírat, že mne zklamaly. V porovnání se zbytkem trilogie se mi totiž ne a ne dařilo navázat intenzivnější vztah (a zájem) o hrdiny, o vývoj dílčích zápletek v ději. Postoj k ústřední postavě Fina Macleoda se už tentokrát nijak neproměnil. Tvrdím, že jde o výtečně sepsanou postavu. Charakter se sice nijak zvlášť v průběhu času nevyvíjí, ale zato se nám dostává odkrývání třináctých komnat, tajemství z minulosti a nejrůznějších ran. Hrdina získává na uvěřitelnosti, na lidskosti a také (s ohledem na atmosféru knih) až tragičnosti.

Knihy Petera Maye ale nebývají pouze o Finovi, ale i o lidech, které (znovu)potkává od svého nedobrovolného návratu na rodné souostroví Vnější Hebridy. A zatímco první dvě knihy v tomto směru bravurně kombinovaly tíživé drama s detektivkou, Šachovým figurkám s ohledem na dané žánry dochází dech. Možná paradoxně, neboť May sestavil znovu zapletenec osudů, který se začne rozplétat až díky záhadnému úmrtí (vraždě). A znovu se snaží posilovat témata jako třeba otcovství či vůbec existenciální soupeření se sebou samými a s ostrovem. Ale čeho je moc, to může i uškodit. Drama zde má své hlavní místo a May občas výtečné chvíle a dialogy vystřídá patosem, který (bohužel) tentokrát umocňuje i jinak můj veleoblíbený Jiří Dvořák.
 

U závěrečného dílu mi vlastně vůbec nejméně fungovaly flashbacky a pasáže vyprávěné ich-formou, zatímco u předchozích dílů takové části patřily naopak k tomu vůbec nejzajímavějšímu.

Když však odstoupím od svých velkých očekávání a od příliš těsného srovnání s prvními knihami trilogie, zůstává román/audiokniha, která si zaslouží pozornost. V kontextu nejrůznějších detektivek, thrillerů (zvláště těch severských) jde o nemálo temnou záležitost, ale s tím, že tíživost zde nevzniká z obavy o holý život, nebo snad kvůli nějakým brutálním vraždám, nýbrž na základě smutku, pocitu ztráty, samoty... Peter May se mi svou trilogií zaryl pod kůži a určitě se k ní znovu časem vrátím, a to bez ohledu na dojem, že trilogie mohla skončit kvalitativně lépe.