Dramatizace, čtená Jiřím Ornestem, mne opět spolehlivě strhla do víru oné květnové bitevní vřavy roku 1942 na francouzském nebi poblíž města Lille a posléze do bitvy osobní, soukromé, trvající řadu týdnů, do bitvy o vítězství devětadvacetiletého československého stíhače nad fyzickými útrapami dlouhé, namáhavé a především životu nebezpečné cesty v osamění přes okupovanou Francii a dál přes pyrenejský poloostrov. Audiokniha vhodně vybírá z textu knihy a pracuje s živým slovem tak, aby děj neztratil spád a přitom se nevytratily pro pochopení děje podstatné informace. Nemohu se dokonce ubránit dojmu, že v této audioknize se díky vhodné volbě pasáží pro přednes, podařilo ještě umocnit dramatický dojem z jinak spíše faktografické než umělecky dramatické prózy.

Co se týká interpreta, souhlasím s režisérem dramatizace, Lubošem Konířem: „Jiří Ornest patří mezi ty zkušené rozhlasové (neviditelné) herce, kteří si od první chvíle získají posluchačovu pozornost. Dokáže vnímat souvislosti i citlivě zacházet s těmi několika málo výrazovými prostředky, které samota rozhlasového studia nabízí, ale především - přesně je dávkovat.“ To bych bez rozpaků podepsal.
 
Audioknize Sestřelen se tak díky profesionálnímu přednesu Jiřího Ornesta a režii zmíněného Luboše Koníře dá vytknout skutečně jen jediná chyba, navíc pro většinu běžných posluchačů zcela zanedbatelná. V napínavém okamžiku nouzového přistání na břicho je v rukopise Františka Fajtla zmínka o vypínání magnet. Magneta jsou v letounech s pístovými motory bezpečným zdrojem napěťových pulzů, nutných pro běh motoru. První pád jednotného čísla „magneto“, množné číslo, 4. pád: „...vypínám magneta...“ V audioknize můžeme slyšet, že pilot vypíná „magnety“, což je nesmysl. Předpokládám, že někdo z týmu, realizujícího audioknihu, „opravil“ onen pro laika zdánlivý překlep a tak vznikla skutečná chyba...

Zdařilou audioknihu Sestřelen, podle předlohy Františka Fajtla, v podání výborného Jiřího Ornesta, mohu směle doporučit všem, kdo mají rádi dobré dramatizace.