Na ploše bezmála dvanácti a půl hodiny se posluchači dostává takřka kompletní tvorba úspěšného tria. Takřka, neboť ty nejznámější televizní snímky či supraphonské nahrávek použity záměrně nebyly. Přestože ale svůj prostor dostanou i některé dříve dostupné nahrávky či občas reprízovaná televizní vystoupení, základ kompletu tvoří divadelní představení zachovaná v archivu semaforského zvukaře Bohumila Palečka. Z bookletu je patrné, že nahrávky pořizoval porůznu – jednou z prvních repríz, někdy i s několikaletým odstupem od premiéry. Některé nahrávky jsou technicky méně zdařilé než jiné, ale díky pečlivosti Ivana Mikoty by si této skutečnosti neměl posluchač ani všimnout.

Poměřovat humor dvojice Šimek, Grossmann a pozdější trojice Šimek, Sobota, Nárožný, lze pouze na úrovni osobního vkusu každého posluchače. Rozhodně by nebylo spravedlivé vinit Miloslava Šimka z pokleslosti a lidovosti, jak se často děje. Jistě, jeho vystoupení s Luďkem Sobotou jsou poněkud svéráznější, divácky přístupnější, ne tak intelektuální, ale určitě není hloupé a rozhodně patří k tomu lepšímu, co šedivá doba normalizace přinášela.

Nyní k samotným CD. První disk nás zavádí na počátek 70. let, do období, kdy Miloslav Šimek po smrti Jiřího Grossmanna hledal partnera. Pásmo Návštěvní den V se poetikou stále ještě přibližuje předchozí éře Š+G. Představení obsahuje povídku, řadu písní, odpovědi na otázky z publika, ale i pozoruhodné hosty. Právě ti na nahrávce představení z roku 1973 patří k příjemným překvapením. Máme možnost slyšet asi jedno z prvních veřejných vystoupení začínající Lenky Filipové, či poznat hudebního skladatele Angelo Michajlova jako nesmírně vtipného imitátora populárních zpěváků. Pro mě osobně je překvapující, že třeba Pavel Bobek či Jana Robbová mohli v té době ještě zpívat anglicky. Chápal bych to na počátku normalizace, ale v roce 1973? Je zřejmé, že divadelní představení nebyla vždy pod takovým drobnohledem jako televize a rozhlas. Mimochodem, Gershwinovo Summertime v podání Jany Robbové, patří k hudebním vrcholům představení. Nejenom Jiří Suchý, ale i Miloslav Šimek měl čich na talenty. Druhé CD obsahuje dříve už vydanou desku s fragmenty pořadů Zavěste, prosím, volá Semafor, televizního Silvestra 1973 a cyklu Ze Soboty na Šimka. Zavěste, prosím byly tzv. večery s telefonem, kdy Miloslav Šimek a Pavel Bobek volali hostům, pokládali jim otázky z publika a popř. si občas hosty telefonicky zvali do divadla. V zaznamenaném představení zpovídali Miroslava Horníčka, Jiřího Sováka, Miroslava Plzáka a Pavla Boška. V nahrávce jsou patrné výrazné střihy – ne vše se zkrátka mohlo na desku vejít, ne vše zřejmě šlo zařadit, a je jen škoda, že se v archivu Bohumila Palečka nepodařilo dohledat ucelený záznam tohoto pásma. I v této podobě ale „Telefony“ doplňují přehled o Šimkových aktivitách. Jako bonusy druhého disku jsou pak použity rané televizní záznamy tria Š+S+N, z nichž je patrné ještě určité tápání, zároveň ale dávají tušit brzkou diváckou oblíbenost.

Třetím diskem už vstupujeme do víru dialogů a skečů našeho tria. Prvním společným představením bylo Třetí nejlepší představení na světě aneb Zázrak (1973). Byť je nahrávka z roku 1976 a je zřejmé, že pánové už jsou zcela sehraní, je tu ještě patrná určitá nesourodost či překotnost. Snad je to dáno i tím, že záznam bylo nutné osekat o hluchá, vizuální místa. Řada výstupů byla použita v televizní verzi Ze Soboty na Šimka, na pozdější stejnojmenné gramofonové desce, či v Kabaretu U dobré pohody – např. Cid, Jak si zašít díru na punčoše. Na záznamech obsažených v Kompletu 1971-1977 je jasně patrná větší nevázanost, která byla divadelním představením vlastní.
 
U čtvrtého disku je možná na místě otázka, má-li smysl zařazovat průvodní slova dvojice Šimek, Sobota z prvních dvou Kabaretů U dobré pohody a sestřih Zlatého slavíka 1973 spolu se schválenou normalizační popmusic. Díky této koncepci má ale posluchač možnost uvědomit si rozdíly mezi divadelními představeními, často s kvalitním hudebním repertoárem, a šedivou zkostnatělostí normalizační televize a jejího hudebního plebsu. Kabaret U dobré pohody byl zářným příkladem neukotvenosti – na jedné straně kvalitní herci, někdy i zábavné scénky, vedle toho ale nekonečně dlouhé, nevtipné výstupy a přehrávaná bujarost konferenciéra. Nutno však dodat, že dvojice Šimek, Sobota do konferování občas propašovala i nějaký ten vtípek, což se o pozdější moderaci rozhodně říci nedalo. Sestřih ze Zlatého slavíka normalizační šeď jen dokresluje. Jediným pozitivem je tu skeč o zlatém slavíkovi, který snad dokládá, že výstupy tria Šimek, Sobota, Nárožný patřily ve své době k tomu lepšímu, a že leckterý nudný pořad zachraňovaly.
 
Další dvě CD obsahují druhé společné divadelní představení Jemný mrav. Řadu výstupů budou posluchači jistě znát z LP Ze Soboty na Šimka II – např. Jak správně telefonovat, Brum, brum či Má se ve vlaku zapřádat rozhovor? K velmi zdařilým výstupům osobně řadím praktickou ukázku telefonátu dceři do Anglie. Je patrné, že na sebe všichni aktéři již dobře slyší a dle reakcí ze sálu je evidentní, že se stali miláčky publika. Jako bonus zde nalezneme několik snímků z desky Ze Soboty na Šimka II, tedy výstupů, které v žádném uceleném představení nebyly. Následuje Návštěvní den VI, který je jednak vzpomínkou na Jiřího Grossmanna, ale také přehlídkou monologů a výstupů stále více oblíbenějšího tria. Zde už jsou role jasně rozdány – chvílemi rozhodný a chvílemi tápající Šimek, mentor Nárožný, potrhlý Sobota. Posluchačům bude jistě známa stejnojmenná deska, ovšem z pozdější doby. Nebojte, o Lucernu, scénku Nápadník, či Vlastní životopis Luďka Soboty ochuzeni nebudete, jen je uslyšíte v ne tak známém provedení (i když fragmenty tohoto představení před časem vyšly na CD u Františka Rychtaříka).

Návštěvní den lehce přesahuje na osmé CD, jehož značnou část ale tvoří sestřih televizního Silvestra 1974. Ten konferovala právě naše trojice a je třeba říci, že byť i zde je patrná určitá svázanost nařízená dohlížiteli, je uvádění rozhodně svižnější než v případě Kabaretů U dobré pohody. Tady máme možnost slyšet opět známé skeče Židle či Žížala v trochu jiné podobě.

Deváté CD otevírá výstup Tři mušketýři z pořadu Karel Gott ve Slaném. Pokud jste někdy tento televizní program viděli, jistě mi dáte za pravdu, že opět platí tvrzení: Šimek, Sobota, Nárožný patřili v tehdejší zábavě k tomu lepšímu. Následuje představení Robinson Kreutznauer potom a Šípková Růženka napřed. Jde o velmi ojedinělý záznam a pokus o ucelené představení, z něhož už nešlo použít jednotlivé výstupy. Nepamětníci tak mají první možnost slyšet nahrávku, která dosud nikde jinde nevyšla. Pánové Šimek a Sobota na ní uvažují o tom, co hrát. Bez úspěchu se pokouší o lidové pohádky, nakonec skončí u Robinsona, přesto se jim ale do hry stále pletou současné motivy. Všechno kazí Petr Nárožný, který se na dopravním podniku marně snaží znovu získat ztracenou tramvajenku. Představení tak můžeme označit za dobovou satiru tepající do rozbujelé byrokracie. Nepřehlédnutelně se v něm odráží vliv režiséra Jána Roháče, jehož nápad obohatit výstupy promluvami Karla Högera, považuji za geniální.

Už se dostáváme k poslednímu CD, které obsahuje zbytek Robinsona, ale i pozoruhodné bonusy. Jakýmsi vydechnutím po představení jsou písničky dua Paleček a Janík. Za nimi následují vybrané skeče Kabaretů U dobré pohody. Jsou ukázkou vrcholu éry této komické trojice.

Šimek & Sobota & Nárožný (komplet 1971-1977) je pochopitelně kvalitativně velmi rozkolísaný. Je ale cenným svědectvím doby a umu trojice komiků. Osobně si přeji, aby tento box deseti CD sklidil u posluchačů úspěch a bylo tak možno na něj navázat vydáním dalších představení a výstupů. Zatímco rozhlasový archiv je v tomto ohledu bohužel chudý, u Bohumila Palečka a v České televizi se jistě řada pokladů ještě najde.