Klub nemocných cystickou fibrózou pomáhá pacientům už přes dvacet let. Základem léčby je pravidelné každodenní dýchání, zejména pro děti je ovšem nutnost dvakrát denně trávit alespoň 20 minut s přístrojem často neúnosná. Před třemi lety se proto pracovníci Klubu rozhodli inhalaci dětem zpříjemnit. Prostřednictvím herce Ivana Trojana, dlouholetého patrona Klubu, se spojili s režisérem Jiřím Strachem a ve spolupráci s Viktorem Říhou a Ondřejem Hüblem dali vzniknout krátkému filmu o tom, jak anděl s čertem inhalují. Spot se mezi malými pacienty nečekaně ujal – postavy známé z filmové pohádky se pro ně ukázaly být výbornou motivací.
 
Loni přišli Viktor Říha a Ondřej Hübl s dalším nápadem: natočit audioknihu, která by inhalování zpříjemňovala podobným způsobem jako čertovskoandělský spot. Spolu s Ivanem Trojanem oslovili další interprety a celkem sedm autorů. O profesionální zvukovou výrobu se postaralo Tympanum.

Audiokniha Nadýchané pohádky pro slané i sladké děti hravou a nenásilnou formou přibližuje správné dýchání prostřednictvím vhodně zvolených citoslovcí. Díky různým textům se podařilo nashromáždit pestrou paletu příběhů co do postav i prostředí. Dramaturgie navíc pamatovala i na logiku v řazení příspěvků – úvodní pohádky se věnují lásce, následuje zvážnění, humor, a vše uzavírá strašidelně napínavý reálný horor.

I jednotlivé hlasy se mezi sebou pečlivě střídají – Ivan Trojan se ctí zhostil hned dvou odlišných hereckých poloh. Jiří Strach, tentokrát v roli autora, pamatoval nejen na dýchání, ale i na skutečnost, že pacienti s cystickou fibrózou mají až pětkrát slanější pot, a napsal vtipnou pohádku o slané mašince a jejím vyvoleném uhláku. Trojan svůj přednes přizpůsobil pohádkovému podání a humorné situace nechal vyznít tak, aby si je posluchač mohl vyložit sám. Naproti tomu text Petry Soukupové mu dal interpretační příležitost vytvořit děsivé a hrůzostrašné pocity malého dítěte, které se ztratilo v ledovém větru a neproniknutelné mlze hor.

Martin Myšička se rovněž držel klidné a milé interpretace. V obou svých příbězích se určitým způsobem dotkl hudby: Ivánek Vánek Bogdana Trojaka si zpívá pro dodání odvahy a Martin Myšička odlišnými modulacemi a dynamickým střídáním tempa hraje další větříky – vítr z větrových bonbonů či větřík zvětralého piva. Podobně zachází i s dechovými hudebními nástroji ve vyprávění Milady Rezkové.

Hynka Čermáka má mnoho posluchačů a diváků spojeného s postavami drsňáků, Nadýchané pohádky však tuto jeho škatulku úspěšně boří. Petr Stančík totiž do sbírky přispěl komickou variací Otesánka. Čermák v ní vypráví o nenažraném bagru s neobvyklým humorem a citem pro absurditu. Hravost pak ukazuje i v boji mezi Kazifuky a Foukálisty Kláry Trojanové.
 
Pohádka o babičce a dědečkovi, kteří si naposledy vyšlápli na Mont haha Blank, zní v autorském podání Arnošta Goldflama. Zkušený Goldflam si v ní sice stále uchovává svůj osobitý dědečkovský projev, ale díky režiséru audioknihy Ondřeji Hüblovi plynule přepíná z vážného módu do rozpustilého, v podobě hekání či volání do ohromné dáli.

Jak už bylo naznačeno, mnoho dýchacích zvuků vytváří všichni herci na pusu – hučením, bučením, či svistotem. O barvitou ruchovou složku se ovšem postaral také mistr zvuku Pavel Štěpánek. Zvukové stereo efekty ústní zvuky podbarvují, čímž samozřejmě zdůrazňují smysl projektu, ale především dotvářejí atmosféru příběhů a činí tak poslech ještě více zábavným. Hudba Marka Mrkvičky připomíná filmovou muziku, vedle syntezátorů je možné slyšet i živé hudební nástroje.

Nadýchané pohádky jsou sice určeny slaným dětem, jsem si ale jistý, že rozveselí i zcela zdravé posluchače. Cédéčko má navíc charitativní rozměr – pacientům je rozdáváno, výtěžek z prodeje putuje přímo Klubu nemocných cystickou fibrózou. Většina zúčastněných nahrávku vytvořila bez nároku na honorář z touhy udělat druhým radost. Právě radost a zapálení pro dobrou věc se na výsledku nejvíce podepsala.