Syn, jehož tištěnou premiéru předcházelo zvukové zpracování, rozhodně ambici zakrýt prázdnotu po Holeovi neskrývá. Nešetří psychologizací postav ani akcí – té román nabízí dokonce ještě více. Nelze se proto divit, že se OneHotBook, které doposud „holeovky“ vydávalo, postaralo i o audioknižního Syna. A jestliže Harry Hole je již „literárně mrtvý“, došlo tentokrát i k výměně interpreta. Nemálo zdařilý přednes Hynka Čermáka, který výtečně koexistoval s charaktery románů série s Harrym Holem, tak budou nyní posluchači jistě porovnávat s nově angažovaným divadelním hercem Petrem Kubesem.

Ten má díky akčnějšímu Synovi výhodu, že si může dovolit barvitěji měnit rytmus. V mnoha pasážích opravdu funkčně dramatizuje četbu a jeho rytmizace řeči souzní s gradací popisované (literární) akce. V těchto místech i dobře uplatní výraznější práci s dechem. Slyšíme jeho nádechy, občas až roztěkané. Vnímáme rychlejší tep „bušícího srdce“. Škoda však, že Kubes nezřídka s dechem obdobně nakládá i v klidnějších pasážích. Zvláště z počátku jsem si těžce zvykal na dozvuky, které utvářely interpretovy výdechy za větou. Neměl jsem dojem, že vznikají kvůli gradaci napětí či kvůli vypjatým emocím, spíše šlo o jakýsi přehrávaný efekt, jenž se měl tvářit jako součást neformální, slangové mluvy postav. Co však zase lze přičíst Kubesovi k dobru, je jednoznačně rozlišení mezi postavami a pohlavím, a to aniž by musel příliš „hrát“. Jen velmi výjimečně sahá opravdu k výraznému hereckému projevu, kterým definuje tu kterou postavu, jinak si vystačí pouze s jemnou modulací hlasu a intonace.
 
Syn po zvukové stránce pak už nijak významně nevybočuje ze standardu titulů OneHotBook. Kapitoly rozděluje minimalisticky (funkční) sada tónů, ruchy se zde žádné neobjevují.
 
Lze tak předpokládat, že audiokniha Syn na sebe bude poutat pozornost především díky svému autorovi, tedy obsahu samotnému, než kvůli zpracování. Při procházení recenzí a ohlasů můžete usodit, že se vám kniha zalíbí, bude vás bavit a napínat až do samého konce. Reakce jsou totiž ze všech strach nadprůměrně pozitivní. Nicméně já osobně jsem po všech těch kriminálkách, zdá se, dospěl do fáze apatie, tudíž – i přes zájem o hrdiny – mě postupné rozuzlování nechávalo poněkud v nezájmu a závěr, bohužel asi i díky samotnému Kubesovi, mi dokonce přišel i na daný žánr zbytečně patetický.