Zpět

Co oči nevidí, ale mozek vnímá

recenze, Tereza Špetlíková, 12.4.2018
Syndrom E
V pořadí třetí díl série s komisařem Franckem Sharkem z pera nejčtenějšího francouzského autora kriminálních románu Francka Thillieze nese název Syndrom E a jako první z řady je nyní dostupný také v audiopodobě. Zajímavou teorií i nepěknými důsledky vlivu podprahových obrazů, smyslových podnětů pod hranicí vědomého vnímání, posluchače vědomě provede Jiří Žák, herec Divadla na Vinohradech.
Psychothriller s tajemným názvem patří mezi ty chytré, nejen dobře řemeslně zpracované. V průběhu jeho poslechu se posluchač dozví zajímavé informace z oblasti krátkometrážních filmů, jejich historie včetně používané techniky, ale také se seznámí s některými zvláštnostmi fungování lidského mozku. Franck Thilliez dokázal do napínavého příběhu se dvěma hlavními a náležitě komplikovanými postavami vtěsnat velké množství faktických údajů hned z několika vědních oborů. Učinil to ale tak, že tím samotný příběh a dějovou linii nijak nenarušil, ale velmi dobře doplnil.

Herec a překladatel Jiří Žák je už ostříleným interpretem detektivních audioknih Nakladatelství XYZ. Posluchači ho mohou znát z úspěšné série s komisařem Martinem Servazem dalšího z řady celosvětově úspěšných francouzských spisovatelů Bernarda Miniera (Mráz, Kruh, Tma a patrně i zatím audioknižně dosud nevydaná Noc), nebo z detektivek frankofonního Kanaďana Davida Hiddena (Děti boží, Děs). Jeho hlas se výjimečně dobře hodí ke strohým postavám, které přes svou skoupost mohou působit vřele.
 

Z počátku audioknihy Syndrom E je Žákova interpretace konstantně plynulá a poměrně rychlá. To nutí posluchače zvyklé na dramatičtější podání soustředit pozornost na samotný obsah sdělení a nenechá je příliš kochat se formou. Herec ovšem dobře artikuluje, takže k problémům s porozuměním nedochází. Navíc dokáže za pomoci minimální změny tóniny či dikce vtisknout postavě vlastní charakter a odlišit i popisnější části. Postupem času se ale s postavami příběhu sžívá a jak se příběh vyvíjí, přizpůsobuje i on svůj projev a důsledněji dbá na rytmus jednotlivých scén románu.

Hudba je v audioknize Syndrom E využita spíše v menším měřítku a plní zde funkci oddělení jednotlivých kapitol. Její autoři zvolili molově laděné tóny smyčcových nástrojů, které mají nejspíš evokovat celkovou ponurost nejen vyšetřovaných zločinů, ale rovněž pošramocené duše a mozky všech účastníků experimentů.