Zpět

Zaklínání pražských zoufalců

recenze, Klára Smolíková, 8.11.2017
Umina verze
Výčty viděného, slyšeného, zachyceného chřípím umanutého pozorovatele, který vše zaznamenává se strojovou přesností, hrozí utopit vyprávění v detailech. Emila Hakla čtenáři za tento styl milují i nenávidí. Hlas Davida Novotného však mění litanii zoufalce do podmanivého zaklínání.

Recenze audioknihy Umina verze.
Přiléhavý hudební motiv v hlavě doznívá a vyřčená slova mění v hudbu, svého druhu rapování, které odměří kroky procházky. Při poslechu Uminy verze samozřejmě můžete řídit, běhat, válet se na gauči, ale ona vás bude nutit vstát a chodit. Žádné romantické procházení vás však nečeká, i v desáté prozaické knize Emila Hakla se chodí úporně, občas vás do nohou šlehnou žahavé šlahouny, někdy si po městské periférii vykračujete bosi, jindy jen o fous minete utopence. Jen tak můžete dojít na místa skrytá.

Interpret David Novotný už s Haklem nachodil mnoho kilometrů ve filmu Vladimíra Michálka O rodičích a dětech podle stejnojmenné knižní předlohy. Za svou roli byl nominován na Českého lva. Režisér Michal Bureš nepochybil, když ho angažoval pro četbu Uminy verze.

František, v knize postupně redukovaný na pouhého Ef, je nezajímavý čtyřicátník, nezúčastněný, odpojený od ostatních. Má daleko blíž k alkoholikům, bezdomovcům, důchodcům, outsiderům všeho druhu než k normální populaci produktivních mužů. Novotného energický přednes bezbarvému Františkovi vrací mužnost, zastírá jeho bezradnost a vy začnete být zvědaví, za kým ho nohy donesou.
 

Hlas Smrťáka, nevypočitatelného staříka, který Františkovi zkříží cestu, si Novotný vychutnává. Skřehotá, vypráví silné příběhy se štiplavým přídechem ironie, odliší stařeckou nostalgii od pletichaření. Kola příběhu se konečně roztáčejí a Ef musí čelit záhadným náhodám, které kolem něj utahují smyčku. Čím dál víc se těšíte nejen na slibované tajemství, ale i na Umin hlas.

Nástup Umy, umělé ženy, má dvě fáze. Nejprve posloucháme Františkovu verzi. Hlasem Davida Novotného cloumají pochyby, nedůvěra, rozpaky, které se postupně mění ve zvědavost a euforii. Přítomnost umělé ženy obnaží v hlavním hrdinovi lidskou bytost, umocňuje v něm pocit tvůrce, stvořitele, učitele. Ef se radostně s Umou dělí o svůj život a jejich vztah intenzivně roste a košatí. Možná až příliš rychle.

Konečně promluví sama Uma a odhalí slabiny Haklova vyprávění. Jana Stryková nemá v textu takovou oporu jako Novotný. Má být vášnivou ženou? Chladnou robotickou inteligencí? Nezkušenou dívkou, která lačně objevuje svět i sex? Zatímco čtenář se nemusí rozhodnout, jak bude Umin monolog vnímat a jakou míru životnosti mu přizná, dokonce může zpětně přehodnocovat vyznění jednotlivých pasáží, audiokniha tuto možnost nemá.

První převod Haklova románu do zvukové knihy je přes uvedenou výtku k hlasovému projevu Jany Strykové velmi povedeným představením autorovy tvorby. Kvalitním zpracováním zpřístupňuje nezaměnitelný styl vyprávění posluchačům, kteří nad četbou jeho knih váhají. Audiokniha nemůže za to, že autorovi je bližší myšlení neukotvených čtyřicátníků než vnitřní svět superinteligentní krásné ženy.