Zpět

Velký Gatsby podruhé

recenze, , 29.1.2014
Velký Gatsby
Domnívám se, že dnes již klasické Fitzgeraldovo dílo Velký Gatsby je natolik známé a populární, že snad není třeba rozepisovat se obšírně o ději. Ti, kteří nečetli, budou jistě znát jednu z mnoha filmových adaptací. Nicméně stručně.
Román nás zavádí do Ameriky 20. let 20. století, do tzv. jazzového věku, kdy po odeznění 1. světové války, doufala řada mladých lidí, že v New Yorku a jiných velkých městech pohádkově zbohatne, jako třeba vypravěč našeho příběhu Nick Carraway. Ten, usadiv se v malém domku na Long Islandu, živí se v New Yorku prodejem cenných papírů. Jeho dům sousedí s majestátním sídlem Jaye Gatse, který si nechává říkat Velký Gatsby, tak trochu podivína, pořádajícího ve svém domě bujaré večírky. Důležitou postavou je i Nickova vzdálená sestřenice Daisy, bydlící přes záliv. Jak už to tak u Fitzgeralda bývá, nemůžeme čekat žádnou idylku - osudy hlavních aktérů jsou velmi spletité. Pod rouškou iluzí, nadějí a uvolněných večírků vyplouvá na povrch přetvářka, sebestřednost, nenaplněné city i zmařené sny. Po nekonečných večírcích následuje morální kocovina.

Zmínil jsem, že Velký Gatsby se stal populárním díky filmovým adaptacím. Jak je vidět, stává se i docela žádaným artiklem, co se audiopodoby týče. Svědčí o tom hned dvojí zvukové vydání v roce 2013. Toto je recenze nahrávky v interpretaci herce Filipa Čapky, v režii Michala Bureše, vydané v listopadu 2013. Obě verze si nicméně žádají menšího srovnání.

První, z června 2013, považuji pouze za marketingový tah. V té době šel totiž do kina Velký Gatsby s Leonardem DiCapriem, kterého povětšinou dabuje Michal Jagelka. Nakladatelství Leda přispěchalo s knižním vydáním + audioknihou v novém, moderním překladu, právě v interpretaci M. Jagelky. Nutno uznat, že jde vcelku o slušně odvedenou práci, kdy Jagelka více čte, méně už interpretuje promluvy postav a příliš se nevciťuje do atmosféry příběhu.

S Gatsbym v poetickém překladu nedávno zesnulého Lubomíra Dorůžky, muže, který jazz znal, který jazz cítil a v citlivé interpretaci Filipa Čapky, se to má zcela jinak. Z poslechu cítíme pečlivé vedení režisérem Michalem Burešem. Každá věta, každé slovo tu má smysl, Čapka se sugestivně vciťuje do atmosféry příběhu. Svůj herecký rejstřík dává zcela všanc, což je patrné vždy, kdy se stylizuje do promluv hrdinů románu. Odhodlání, nadsázka, cynismus, ironie, dojetí, pohnutí - to vše v jeho projevu slyšíme, vše je uvěřitelné. Příběh rámuje příjemná, klavírní improvizace, jednou v rytmu dobového jazzu, podruhé melancholicky podtrhující rozjímání postav, či celkovou neutěšenost děje.

Vřele tuto nahrávku doporučuji, i když mám obavy, že zůstane tak trochu ve stínu úsporné verze s Michalem Jagelkou, což by byla určitě škoda. Nutno ještě dodat, že obě nahrávky vyšly v úplné, nekrácené verzi.