Zpět

Slavná epopej ve velkolepém provedení

recenze, , 27.4.2015
Vojna a mír
Zmíníte-li mezi zasvěcenými rozhlasovými tvůrci, či mezi znalci mluveného slova název Vojna a mír, vrátí se vám řada superlativů: propracovaná stereofonní inscenace, dramatizace kvalitně přepsaná pro rozhlas, skvostné herecké obsazení, precizní režie legendárního Jiřího Horčičky.
Vojna a mír byla natočena roku 1978, v témže roce měla i svou rozhlasovou premiéru. O pět let později vyšla na třech LP deskách její mírně prokrácená verze, roku 2008 vydal Radioservis kompletní nahrávku na čtyřech CD. A konečně nyní, v roce 2015, vychází reedice ve formátu mp3 na jednom disku.

Abychom si mohli uvědomit, v čem tkví kouzlo čtyřdílné dramatizace, je nutný menší historický exkurz. Československý rozhlas začal se stereofonním zvukem na poli dramatickém experimentovat v polovině šedesátých let. První vlaštovkou byla pohádka Zdeňka Svěráka Krápník a Františka v režii Jana Fuchse, natáčená v Koněpruských jeskyních. Stereofonií byl záhy okouzlen režisér Josef Henke – vzpomeňme například Kafkovu Proměnu. Jiří Horčička si tuto metodu natáčení vyzkoušel koncem 60. let rovněž – šlo o hru Ženich pro Marcelu z pera Ivana Klímy, dochovala se však jen nahrávka v mono zvuku. Horčička dlouho stereofonii nevěřil, nakonec se ale stal jedním z jejích největších průkopníků. Stereo tak zažilo ve druhé polovině sedmdesátých a v letech osmdesátých svou zaslouženou renesanci. Díky Horčičkově obratu se dodnes můžeme těšit z bravurních dramatizací Město malérů (Ellery Queen), Zvonokosy (Gabriel Chevallier), nepřekonatelného Letu do nebezpečí (Hailey, Castle) a nebo právě Tolstého Vojny a mír.

Vzhledem k všeobecné známosti této rozsáhlé epopeje není nutné příliš se rozepisovat o ději. Stručně ale lze říci, že Vojna a mír je román plný komorních epizod z vyšších kruhů, příběh intrik, milostných vzplanutí, šťastných ale i méně šťastných lásek, které jsou často citelně až osudově zasaženy válečnými konflikty mezi Francií a Ruskem. Válka zde nemilosrdně ukazuje pomíjivost všech intrik, absolutní nihilismus, který ale zákonitě musí směřovat k vytváření skutečných hodnot a nadějím v lepší a spokojený život v míru a klidu.
 

Dramatizátorům Janu a Jaroslavě Strejčkovým se povedlo zhustit rozsáhlý román do čtyř dílů, trvajících vždy zhruba hodinu. Režiséru Jiřímu Horčičkovi, zvukovému mistru Jitce Borkovcové, hudebnímu skladateli Vladimíru Trucovi a dalším tvůrcům, se zdařilo oživit knižní předlohu v monumentální zvukové plátno. Díky stereozvuku bychom bez nadsázky mohli říct, širokoúhlé plátno. Nemůžeme ve výčtu zapomenout ani na zvukaře a ruchaře Artura Švihu, který zvukovými efekty dodává nahrávce tu správnou atmosféru. Nejpatrnější je to u bitev, kde ostatně velikou roli hraje i Trucova hudba, kombinovaná s úryvky Čajkovského Symfonie 1812.

Největší mistrovství bezesporu prokázal režisér Horčička, který inscenaci udává vždy správné tempo, výtečně pracuje s herci, dostává z nich emoce, ale když je potřeba, dovede je zkrotit až k ryze minimalistickým výkonům. Nejplastičtějším příkladem takového vedení je Viktor Preiss v roli knížete Bolkonského. Při disputacích se svým bujarým a sveřepým otcem (Čestmír Řanda) slyšíme, jak z něj emoce přímo prýští, ve chvílích, kdy se smiřuje s osudem, či se zmítá v bolestech po válečném zranění, jsme svědky absolutního minimalismu. Obdobné výkony předvádějí i další mistři slova: Eduard Cupák (hrabě Bezuchov), Jana Hlaváčová (kněžna Marie), či Vladimír Ráž (Napoleon). V inscenaci nalezneme i pozoruhodné ženské výkony: Jorga Kotrbová představuje Helenu jako smyslnou, vypočítavou mrchu, Nataša Daniely Kolářové je zprvu naivní, křehká bytost, měnící se posléze v ženu, která tvrdě a neochvějně přijímá svůj tragický osud. Funkčním nápadem je tu role vypravěče a jakéhosi našeptávače, tzv. svědomí – této role se skvěle zhostil Luděk Munzar. Z dalších účinkujících můžeme zmínit např. Miloše Nedbala, Václava Postráneckého, či Františka Němce.

Vojna a mír je vskutku velmi emotivní inscenací, kdy má posluchač pocit, že se na chvíli octil ve vybrané společnosti, chvíli zase čelí válečnému konfliktu. Pocit není umocněn pouze hudbou a těžkými výstřely, ale rovněž i koňmi přebíhajícími kolem uší zleva doprava. Stereofonní zvuk této inscenaci dělá opravdu dobrou službu a lze doporučit poslech na kvalitních reproduktorech, či na sluchátkách. Ti, kteří se zatím s kvalitně zpracovanou stereofonní rozhlasovou hrou nesetkali, nechť si pustí Vojnu a mír a nebo, rovněž dostupný, Horčičkův Let do nebezpečí. Snad každému vnímavému posluchači pak musí dojít, jakou nezanedbatelnou roli stereo v rozhlasových dramatizacích hraje.