Všechno si pamatuju...
Malé nakladatelství Kanopa se sice nezaměřuje výhradně na produkci audioknižních titulů, přesto však v jeho skromném portfoliu tvoří CD s mluveným slovem většinovou skupinu. Zajisté je to dáno osobou majitele Kanopy, herce a režiséra Václava Knopa, jehož dlouholetá práce pro rozhlas a dabing ho s audioknihami jednoznačně spojuje. V loňském roce vydala Kanopa tři audioknižní tituly - dramatizaci románu Julese Verna Patnáctiletý kapitán z roku 1991, vzpomínky herce Otakara Brouska Všechno si pamatuju… a četbu románu Karla Poláčka Hráči v interpretaci právě Václava Knopa. Měl jsem tu čest v nedávné době všechny tři audioknihy poslechnout a vřele mohu doporučit totéž i vám.
Zaměřme se tentokrát na vzpomínkové CD
Všechno si pamatuju… Právě to totiž, v souvislosti s nedávným úmrtím Otakara Brouska, ve mně doznívá nejintenzivněji. Vyprávění velikána českého divadla a rozhlasu o jeho dětství, dospívání, hereckých začátcích a dalším působení na divadelních scénách je poutavé a laskavé. Bohužel, často až po odchodu takových osobností, doceňujeme podobné vzpomínkové nahrávky. V tomto případě o to více, že záznam setkání otce Brouska s dcerou Jaroslavou, synem Otakarem a manželkou Lukou má dokonale uvolněnou a neopakovatelnou atmosféru.
Nejednomu posluchači se při poslechu Brouskových vzpomínek možná vybaví jiná nahrávka - rovněž hlasový záznam hereckých memoárů pořízených v rodinném prostředí. Komplet osmi CD
Táto, povídej!, který vyšel loni péčí Supraphonu a na němž Jana Werichová zpovídá svého otce, má i přes jinou dobu vzniku, delší stopáž a odlišný vydavatelský záměr s titulem od Kanopy mnoho společného. V obou případech jde o příjemný historický exkurz, oba vypravěči mají kultivovaný projev, fenomenální paměť i schopnost na detailech ukázat charakter doby. Především však ani Werich ani Brousek nenudí - oba prožili zajímavý život v zajímavé době, setkávali se s výjimečnými lidmi a vykonali pořádný kus dobré práce - oba tedy měli o čem vyprávět. Werich s živelným vtipem, Brousek s noblesou jemu vlastní.
Porovnání s Werichovými vzpomínkami, prosím, berte pouze jako přiblížení žánru.
Všechno si pamatuju… dokáže stát samo o sobě a žádné poměřování se známějšími memoáry není nutné. Doporučit je lze nejen zájemcům o osobu Otakara Brouska či divadelním nadšencům, ale své si v něm najde běžný posluchač, který kulturu vnímá jako přirozenou součást svého života.
Bez deseti minut tři hodiny vyprávění jsou doprovázeny hudbou Ondřeje Brouska a na konci doplněny třemi bonusy - krátkou archivní nahrávkou z rozhlasového cyklu
Rok v dopisech, vojenským kupletem
Kanonýrská a několika pasážemi, které v hlavní části CD nebyly použity. A nutno podotknout, že poslední ze zmíněných je, díky pohostinnosti pana Vladimíra Suchého v jeho hostivickém China restaurantu U Koruny, přídavkem vskutku lahodným.