Vzpomínková kniha Prodloužená jízda je sestavena ze zhruba dvou desítek příběhů, které se obracejí především do hercova dětství a dospívání. Každý příběh je vlastně banální historka, nicméně bravurně rozvedená do formátu krátké povídky. Kopta rozhodně nepatří mezi nějaké megastar českého šoubyznysu, které by plnily stránky bulvárních novin, tudíž lze podotknout, že podobnou knihu mohl vlastně napsat kdokoli.

A právě v tom tkví význam a kouzlo většiny textů. Odhlédneme-li totiž od několika slabších historek z nedávné minulosti, ocitneme se – přinejmenším jsme-li s Koptou alespoň rámcově generačně spřízněni – ve světě vlastního dětství a dospívání a jednotlivé zápletky nám připadají tak nějak povědomé. Když ne dějem, pak alespoň atmosférou, pocitem nebo detailem, který známe, a můžeme si udělat vlastní inventuru dávných zážitků. A to je přece nejen milé, ale i očistné.
 
Koptova kniha, kterou herec přirozeně sám načetl, není ale jen nějakým návodem či pobídkou k vlastním vzpomínkám, na to je příliš dobře napsaná (některé pasáže jsou vystiženy tak dobře, že z nich „voní tymián“, abychom připomněli řadu čtyř překrásných vzpomínkových románů Marcela Pagnola, které budou na dlouho referenčním bodem podobné literatury a které shodou okolností nedávno též vyšly jako audiokniha). Autor je synem jednoho z nejlepších textařů a překladatelů druhé poloviny 20. století Pavla Kopty (zejména některé šansony Hany Hegerové jsou textařskými veledíly, ať už jde o původní slova nebo překlad především francouzského originálu) a vnukem poměrně významného romanopisce Josefa Kopty. Literární talent po svých předcích bezesporu zdědil a jako bonus se dozvíme pár drobností i o autorově otci.

Herecký talent Václava Kopty se plně projevil především v rolích na prknech Dejvického divadla a v souvisejících filmových a televizních projektech. Na jeho interpretaci textů z Prodloužené jízdy je znát, že jde o precizní autorské čtení – kdo už by měl svým textům rozumět lépe než jejich autor, a kdo by je měl lépe načíst, je-li autor i výborným hercem. Celkový dojem z vyprávění lze shrnout do dvou slov: příjemné a profesionální.

Nijak neruší ani poměrně často využívaná hudba (začátky a konce jednotlivých příběhů nechal režisér Jan Jiráň zaznívat do hudebních předělů), kterou složil Petr Malásek. Obal vychází z veselých a hravých ilustrací hercova bratra Jana, které papírové vydání Prodloužené jízdy výborně doplňují. Přestože výtvarnou stránku knihy musíme ve zvukové podobě oželet, pokládám audioknihu za lepší variantu: koncepce knížky jako jakési skládanky, kterou lze poslouchat nejen soustavně, ale klidně na přeskáčku a po částech, ji spolu s mluveným výkonem jejího autora rozhodně staví na čelné místo žánru.